Málokterý fotograf vyvolal takové nepokoje a pobouření jako právě Robert Mapplethorpe, mladík s vizáží čerta, jehož hlavním objektem fascinace bylo nahé mužské tělo. Zároveň je jeden z mála umělců, kteří kvůli svému umění vlastně i doslova zemřeli.
Jak vypraví jeho rodina, Robert byl již odmala grázlík, který měl problémy ve škole. Jeho sestra například vzpomíná, jak spolu hráli hru, při které se jednomu zavázali oči a ten druhý mu vložil do úst nějaké jídlo. Cílem bylo správně uhodnout a přiřadit chuť, ale sestra se místo sladkého ovoce dočkala jen plné pusy cigaretového popela z popelníku jejich otce. Jak už to tak bývá, i přes všechny jeho vylomeniny ale zůstával tím nejoblíběnějším dítětem ze všech šesti sourozenců. Nahrával tomu jistě jeho neobyčejný vzhled, který se projevoval už v takto útlém věku. Robert měl velké, neustále okolí skenující oči, a možná to ho už předurčilo se na svět dívat trochu jinak.
Mapplethorpe věděl již od dětství, že chce být umělcem, ale netušil, v jakém médiu má pracovat. V jeho době navíc nebyl fotografie považována za plnohodnotné umělecké médium, ale spíš jako pouhý koníček. Už jako dítě ale pravidelně malovat obrázky místnímu knězi. Jeho rodina byla totiž velmi pobožná a proto v jeho dětství nechyběly ani pravidelné nedělní návštevy kostela. A právě to nejspíš pomohlo jeho touze po všem zakázaném. Navíc lze v jeho tvorbě častokrát patrná určitá křesťanská scénografie, která není BDSM vzdálená.
Když se Robert dostal na uměleckou školu, začínal již být posedlý představou slávy, což mu ostatně zůstalo celý život. Věděl, že musí na ostatní nějak zapůsobit a tak si koupil malou opičku, kterou nosil na rameni. Do konceptu se mu hodil i fakt, že opička jménem Scratch velmi ráda masturbovala, což občas dělala přimo na jeho rameni. Zvířátko bohužel mělo neblahý konec, když náhle zemřelo. Robert ale využil situace, opičce uřízl hlavu, uvařil ji, oškrábal maso a lebku použil jako materiál na umělecké zadání do školy.
Umělecká škola pro něj ale nebyla jen samá hra a zábava. Brzy upadl do finanční krize a tak občas dělal mužského prostituta. K tomu našel velké zalíbení v LSD a ďáblově rostlině, marihuaně. Po nějaké době se poprvé zamiloval, a to do dnes slavné zpěvačky Patti Smith. Stali se neoddělitelným duem a Patti mu navíc velkoryse finančně pomáhala.
Robertova práce z této doby zatím nebyla z jeho vlastních fotografií. Místo toho si kupoval erotické gay magazíny, ze kterých vystříhával nahá těla a lepil je do různých koláží. Jednou se časopisy snažil i ukrást slepému trafikantovi, ale byl chycen při činu. Po nějaké době si uvědomil, že by bylo levnější si dané fotky fotit sám. Navíc si prý připadal, jakoby fotky kradl původním tvůrcům. Nezačal tedy fotit kvůli tomu, že by chtěl být fotografem. Jeho prvním foťákem byl poté Polaroid a jeho prvním modelem byl on sám. S Patti byli finančně naprosto na dně, ale film do Polaroidu měl prý stejně prioritu číslo jedna.
Jeho téma bylo na tu dobu velmi kontroverzní. Fotil již zmíněné nahé mužské tělo, častokrát i v pornografických homosexuálních scénách. K tomu ale fotil i květiny a zátiší, na kterých převážně trénoval osvětlení. Sám říkal, že nevidí rozdíl mezi focením penisu nebo orchideje. Oboje je krásné a tak chtěl jejich krásu navždy zakonzervovat.
Jeho touha po slávě stále rostla a tak se například objevil i ve filmu Andyho Warhola, kde mu byla propíchnuta bradavka. Následně zřejmě už zmíněná touha po slávě zapříčinila, že se rozešli s Patti a místo toho začal Robert chodit se Samem Wagstaffem, zámožným uměleckým kurátorem. Robert byl přitahován nejen jím, ale i jeho penězi. Netrvalo dlouho a Sam mu koupil lepší fotoaparát a od té doby Robert Polaroid moc často nepoužíval. Instantní fotka je tedy typická hlavně pro jeho začátky.
Po několika pobuřujících výstavách se Robertův sen o slávě opravdu začal naplňovat. Pokud jste se chtěli nacházet v jeho okolí, museli jste být buď slavní, bohatí nebo se s vámi musel chtít vyspat. Začal také fotit poněkud uhlazené portéty bohatých, kteří mu za ně dobře platili. Byl tu poté určitý kontrast, když přes den fotil celebrity a v noci chodil hledat modely do klubu s názvem Mine Shaft. Jednalo se o gay bar plný dekadence, kde byla například slavná vana, do které si mohl kdokoli vlézt a byl pomočen a postříkán semenem. Robert prý klub navštívil klidně třikrát za večer a pokaždý odešel s jiným sexuálním partnerem.
Takto nezřízený život se mu ale stal osudným, když v té době v Americe propukla mezi homosexuály epidemie AIDS a Robert byl skutečně HIV pozitivním. Tyto zničující zprávy ho donutily ještě více pracovat a fotil téměř non-stop, dokud mu síly stačily. Ke konci kariéry se ze sexuálních témat zaměřil výhradně na nahé černošské tělo. Stále byl ale posedlý slávou a vyděláváním peněz a prý se na sklonku jeho života ptal svého účetního, jestli v době jeho smrti bude bohatší než Warhol. Což nebyl ani zdaleka.
Jeden z jeho posledních snímků je autoportrét, na kterém drží hůl s lebkou na konci. Byl vystaven na jeho poslední výstavě za jeho života, té se ale již nemohl kvůli své nemoci zúčastnit. Přesto ale i naposled vyvolal pozdvižení, když americká policie zabavila několik jeho fotografií kvůli obscénnosti. Soud ale stát prohrál. Dnes je Robert Mapplethorpe považován za klasika fotografie a jeho printy jsou prodávany i za desítky milionů. Stejně tak je zastoupen v celé řadě nejdůležitějších uměleckých sbírek.