Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

Slavní fotografové s Polaroidem: Marc H. Miller a Bettie Ringma

Tento díl seriálu o slavných fotografech s Polaroidem bude trochu netradiční. Představíme si totiž rovnou dva umělce, kteří se svojí slávou sice nevyrovnají předešlým gigantickým jménům umění, ale i přesto si myslím, že sem právoplatně patří. Jedná se o (nejen) milostné duo Marca H. Millera a Bettie Ringma.

Jejich příběh je zvláštně romantický. Ne však ve smyslu ladného prohánění se ruku v ruce zámeckými zahradami, ale spíše v držení při sobě v nelehké finanční situaci a ve společném boji po přestěhování se do nového města. Marc s Bettie se v roce 1979 rozhodli pro odvážný krok – odešli z pro ně dobře známého New Yorku do dekadentního Amsterdamu. Tohle město si vybrali, protože Bettie byla původně z Nizozemska a po pěti letech ve Spojených státech jich už měla po krk. A Marc ji jako správný partner následoval.

V Amsterdamu si dvojice pronajala hausbót a seznámila se s místní galeristkou, díky které proběhla jejich první samostatná výstava s názvem Punk Art. Pár se v Americe totiž věnoval dokumentování hudebního klubu CBGB, ze kterého vzešly takové kapely jako například Ramones nebo Talking Heads. Dvojice prostředí zakouřeného baru plného zkouřených lidí samozřejmě nefotografovala ničím jiným než Polaroidem. Později kromě hudebníků začali pronásledovat i vizuální umělce. Středobodem jejich zájmu se stal například i Andy Warhol. 

Počátek nového života sice pro Marca a Bettie vypadal slibně, brzy se ale ozvala tvrdá realita. Docházely jim peníze. Při přemýšlení, jak nějaké vydělat, si vzpomněli na New York –  konkrétně na jednoho muže, který na pláži v Coney Island nabízel lidem, že je za určitou cenu vyfotí na Polaroid. K instantní fotografii měli dobrý vztah, a tak se rozhodli to samé vyzkoušet v Amsterdamu. Jako první si po vzoru neznámého muže vybrali k focení místní pláž. Výsledek ale nebyl nebyl příliš zářný – pro fotoaparát není písek zrovna nejlepší a kromě toho se páru dostávalo zlých pohledů od žen, které se na pláži opalovaly nahoře bez. Nakonec sice nějaké fotky prodali, ale bylo jim jasné, že nejde o vhodný byznys model pro budoucnost. V tu chvíli ale dostali nápad se ze sluného dne přemístit do umělými světly osvícené noci.

Místa si přirozeně vybírali podle největšího počtu turistů a brzy si osvojili cesty městem, které byly přeplněné nejrůznějšími bary a nočními podniky. Asi není žádným překvapením, že jednou z nejúspěšnějších čtvrtí byl proslulý Red Light District. Zároveň zde ale bylo k vidění značné množství menšinových podniků, mezi které patřily například turecké bary, kde byly výsledné polaroidy více konzervativní a klasicky portrétní. Někteří majitelé na tyto focení dokonce ve svém podniku vyhradili speciální místa. Turci totiž fotografie často posílali svým rodinám do rodné země a tak musel vše muselo vypadat reprezentativně. 

Pár postupně začal poměrně slušně vydělávat, čemuž dopomáhalo i to, že se někdy rozdělili a každý z nich si vzal na starost jiné lokály. Za jeden večer tak zvládli vyfotit klidně 50 fotek, což se rovná tehdejším pěti balíčkům filmu. Polaroidy ale byly natolik zajímavé, až páru začalo připadaz, že by je měl vidět i někdo jiný než jenom jejich zákazníci. Vydali se tedy přímo do firmy Polaroid, kde jim přiblížili své podnikání a výměnou za filmy zdarma nabídli, že z hotových fotek uspořádají výstavu. Polaroid souhlasil a věnoval jim 500 fotek. 

Od té chvíle tedy každého zákazníka fotili dvakrát – jednou pro sebe a podruhé přímo pro člověka zachyceného na fotografii. Jejich originální přístup se rychle šířil a brzy jim byl nabídnut grant k natočení videa o jejich unikátním projektu. Tímto způsobem si vydělávali peníze až do roku 1981, tedy celkem 3 roky. Toto tvůrčí období pak zakončili výstavou v Amsterdamu a později také v New Yorku.

Výsledkem jejich práce je skvělá ilustrace města s jedním z nejdivočejších renomé vůbec. Lidé oddávající se alkoholu, drogám, sexu a svobodnému životu, to vše ve stylovém oblečení z konce sedmdesátých let. Na otázku, jestli někdy narazili na problém, Marc a Bettie odpověděli, že bylo občas těžké z opilců vymámit slíbené peníze. Kromě jednoho zfetovaného černocha, který chtěl pózovat jedině s Bettie a svojí kudlou, však na výraznější komplikace nenarazili, což i přes divokost města potvrzuje jeho pověst metropole s veskrze přátelskou atmosférou. Od té doby ale uplynula spousta času a dnes můžete v Amsterdamu vidět mnoho lidí, kteří si vydělávají podobně, jako kdysi slavné duo. Pokud vím, Praha ale stále na své nájemné polaroidové fotografy čeká.


Na všechny polaroidy Marca a Bettie se můžete podívat zde. 

Odeslat odpověď