Americký fotograf Michael Kirchoff je rodilý Kaliforňan, který v současnosti žije v Los Angeles, odkud vyráží za svými fotografickými dobrodužstvími do celého světa. I přesto, že k focení používá celou škálu fototechniky, jeho srdce patří Polaroidům a původním, dnes už expirovaným polaroidovým filmům. Při svých často exotických cestách jedinečným a výrazným způsobem zachycuje cizí kultury, lidi, přírodu a architekturu. Michael však není jen fotograf, je to také neúnavný propagátor práce ostatních analogových fotografů, kterým díky svým projektům umožňuje zveřejňovat jejich práci a ukazovat ji světu.
Hodně cestuješ a na svých cestách fotíš. Plánuješ dopředu nebo se necháváš inspirovat až na místě? A ovlivňují různá místa způsob jakým fotíš?
Tak i tak. Nějaký hrubý plán focení mám vždy, ale při hledání těch nejpůsobivějších scén spoléhám do jisté míry i na šťastnou náhodu. Dříve jsem se nechával vést jen svým instinktem. Později jsem ale přece jen začal plánovat, abych byl při focení efektivnější. Když pracuji na svém vlastním projektu. Snažím se pro focení využit každou volnou minutu a klidně kvůli tomu zapomenu i jíst. A je opravdu jedno, kde se v tu chvíli právě nacházím. Když jsem sám sobě klientem, jsem na sebe tvrdý. Obvykle fotím až do úplného vyčerpání, než se mi podaří vyfotit to, co chci.
Od roku 2014 jsi byl redaktorem známého magazínu Blur. A stojíš taky za dvěma novými projekty, které vznikly loni.
To je pravda. Na konci roku se jeho zakladatel a šéfredaktor rozhodl po deseti letech s časopisem skončit. Vedení magazínu je časově velmi náročné a on se chtěl věnovat také svým projektům, protože je sám aktivní fotograf. Mé čtyřleté působení v Blur magazínu bylo skvělým obdobím. Byla to pro mě příležitost představit jiné fotografy, jejichž práce si to zasloužila. Tam jsem také začal dělat své první rozhovory. A tam někde leží i počátky mého nového projektu Catalyst: Interviews. Při rozhovorech mě zajímá tvůrčí proces fotografů, co je inspiruje a jakým způsobem tvoří.
To je tvůj vlastní projekt. Ten druhý je ve spolupráci s Michaelem Behlenem, se kterým jsem si tady povídal minulý rok.
Michael je můj kamarád a kolega. Kontaktoval mě v době, kdy jsem začínal s Catalystem, protože se sám zrovna chystal se svým projektem Analog Forever Magazine vstoupit znovu do vod nezávislého vydavatelství. Nabídl mi místo šéfredaktora. Bylo by čiré bláznoství tuto nabídku přijmout. Catalyst mě vytěžoval opravdu hodně a navíc mám v oblasti fotografie vlastní podnikání. A přesně tuhle bláznivou věc jsem nakonec udělal a souhlasil jsem. Bylo mi jasné, že mi přibude hodně práce, ale je to práce s velmi talentovanými lidmi, což je inspirující i pro mou vlastní tvorbu. Ostatně, skutečným hnacím motorem tohoto projektu je Michael. Já jsem spíš takový hybatel věcí a také nás propojuji s těmi správnými lidmi.
Tak to zní jako ideální spolupráce.
Oba jsme workoholici, neustále přicházíme s nějakými nápady a navzájem se snažíme usměrňovat. Skvělé je, že můžu dělat další rozhovory, psát články a připravovat pro magazín jako kurátor online výstavy. Tento rok chystáme i první tištěné vydání, do kterého budou fotografové moci přihlásit své práce. Na to se velmi těším. Chtěl bych také poděkovat dalším dvěma členům našeho týmu, kterými jsou Niniane Kelley a Tim Scott. Oba jsou skvělí fotografové s výborným vhledem a vášní pro fotografování. Bez jejich pomoci bychom to nemohli dělat.
Jak Catalyst: Interviews, tak Analog Forever byly oba spuštěny během jednoho měsíce, a pro mě jako perfekcionistu to tím pádem bylo velmi stresující období. Když pak zveřejníme aktuální číslo, nezbývá než věřit, že tu odvedenou práci čtenáři ocení. Naštěstí se oběma projektům daří. Do obou vkládám stejnou vášeň, jako do své vlastní práce.
Vraťme se ale ke tvé fotografické tvorbě. Ve své práci používáš analogové i digitální fotoaparáty. Čemu dáváš přednost?
Původní polaroidní film byl jedním z mých nejoblíbenějších materiálů. Pro mě jako profesionálního fotografa je však zkoušení jiných aparátů a filmů součástí mé práce. Dnešními světu vládne digitální technologie a zcela jistě si zaslouží také pozornost. Nakonec ale o technologie nejde. Jsou to tvůrčí nástroje, a každý si najde to své. Miluju polaroidový film, ale rád také zkouším další způsoby fotografování. Je to víc o zvědavosti a ochotě učit se novým věcem. I přesto bych byl ale strašně nerad svědkem zániku instantního filmu. Na to mám ten materiál příliš rád.
Moc se mi líbí tvé černobílé portréty, ale zdá se mi, že příroda a architektura jsou to, co tě baví fotit nejvíc.
Děkuji, a ano, je to tak. Řekl bych, že je to taky tak trochu reakce na sociální aspekty mé různorodé práce. Všechny komerční zakázky a práce, kterou dělám pro Catalyst: Interviews a Analog Forever, dělám s jinými lidmi nebo pro jiné lidi. Myslím, že když mám možnost pracovat sám, fotit přírodu a architekturu, dává mi to šanci se od toho týmového aspektu mé další práce odpojit. Je to úžasná výzva – udělat krok stranou a soustředit se při fotografování na vlastní myšlenky. Být sám se svou vášní je uvolňující a pro mě velmi uspokojivý pocit. Dalším důvodem je, že mám rád krásu a nechávám se překvapit tím, co objevím v přírodě i zástavbě měst. Zachycení těchto míst mou vlastní estetikou je úžasný způsob, jak strávit čas a já si to moc užívám.
Obdivuji umělce, kteří kromě své vlastní práce také podporují ostatní. Ty jsi profesionální fotograf se spoustou aktivit. Co ti dává energii k těm dalším projektům, které pomáhají zviditelnit ostatní fotografy z analogové komunity?
Je to právě komunita, jak říkáš. Fotografie není jen obor nebo umělecká forma, je to komunita lidí. Sledováním práce ostatních strávím opravdu hodně času a hodně si z toho odnáším i pro sebe. Stejné je to z rozhovory, které vedu. Jako právě teď. Kdykoliv s někým vedu rozhovor nebo ho naopak někomu dávám, pokaždé pro sebe něco nového objevím. Zkoumáme při tom detailně naše životy a způsoby tvorby. A to nám pomáhá vidět skutečný směr naší tvorby a záměrů, které se za ní skrývají. Je to velká zkušenost. Neexistují zde odborníci. Jsou jen ti, kteří jsou ochotni se učit a sdílet své zkušenosti. Jsem rád součástí tohoto dění a baví mě na tom, že se nezabývám jen vlastní tvorbou, ale také tím, jak tvoří ostatní. Takže, můžu pomáhat ostatním v komunitě, ale zároveň tím získávám i hodně pro sebe. Co může být lepšího.
Je složité najít rovnováhu mezi práci na komerčních zakázkách a vlastní tvorbou?
Občas je to velmi složité. Zrovna se v takovém období nacházím. Naložil jsem si toho strašně moc a jsou chvíle, kdy propadám panice, že nezvládnu všechno dokončit. Myslím, že je to taková ta typická nejistota umělců, kdy mám pocit, že nic z toho, co dělám, nemá smysl a jen jsem ztrácel čas. Nicméně jsem nedávno došel ke zjištění, jak té rovnováhy znovu dosáhnout. Ne, že bych začal lépe hospodařit se svým časem (smích), to se mi zatím nepodařilo, jen jsem zkrátka akceptoval fakt, že některé termíny vznikají na poslední chvíli, tak to funguje. Po nějakém čase si to sedne. Fajn ale je, že i přes tu paniku a stres to všechno nakonec dělám opravdu moc rád.
Na čem pracuješ zrovna teď, Michaeli?
Kromě obou projektů, o kterých jsme mluvili, teď pracuji na své další sérii Sanctuary. Použiju pro to jedny z posledních původních expirovaných polaroidových filmů, které ještě mám, tak mě sleduj. Mým plánem pro minulý rok bylo nafotit pro tuto sérii něco nového, což se evidentně nepodařilo, takže bych chtěl letos vynaložit víc úsilí tímto směrem a víc fotit. A kromě toho bych rád našel více rovnováhy, o které jsme mluvili. Drž mi palce.
A tvé další plány?
Mám jeden dva nové nápady, které se hodně liší od všeho, co jsem dosud dělal. Dokud ale sám nebudu mít víc jasno v tom, jak to všechno pojmout, víc zatím prozrazovat nebudu. S novými nápady to mám vždycky tak. Nejvíce času mě stojí prozkoumat “jak a proč”. Budoucí plány vyžadují plánování. A kromě toho, můžu říct, že se chystám prozkoumat také novější typy instantního filmu na trhu. Má vlastní zásoba expirovaných polaroidových filmů se ztenčuje a já bych rád zjistil, jestli s novými filmy můžu ve své tvorbě počítat. Ať už to bude jakkoliv, jsem si jistý, že to bude hodně zajímavý exkurz.
Už několikrát jsi navštívil Prahu. Co tě sem přivedlo?
Ano, naposledy to byla už pátá návštěva a užil jsem si ji stejně jako ty předešlé. Mám to tam hodně rád. Praha je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších měst. Jezdím tam pracovně. V Praze se hodně natáčí jak filmy, tak věci pro televizi a všechny tyhle produkce vyžadují také fotografování pro marketingové účely. Na tom se podílím. A naštěstí mívám čas, abych mohl vyfotit něco taky pro sebe. To samozřejmě vyžaduje hodně energie, ale už jen samotný pobyt v Praze mě dostatečně nabíjí, abych to zvládnul.
Jak vnímáš ty ony dva pomyslné tábory Polaroid vs. Instax?
Já bych k nim přidal ještě třetí, a to jsou původní a dnes už expirované filmy od Polaroidu. Já osobně dám vždy přednost původnímu Polaroidovému filmu před čímkoliv, co je dnes na trhu možné pořídit. Nevýhoda samozřejmě je, že se už nevyrábějí a jsou těžko k dostání. Já používám Polaroidy už třicet let, jak v komerční tak vlastní práci. Je pro mě proto těžké se toho úplně vzdát. Oceňuji, že nejen Polaroid, ale i Fuji dál vyrábějí instantní film. Oba materiály jsou skvělé, a oba mají svá pro a proti. Než bych si měl jeden z nich vybrat, raději bych řekl, že každý, kdo si je vyzkouší, sám přijde na to, který mu vyhovuje lépe. Každý umělec používá jiný film a z něj pro sebe vytěží co nejvíce. Nedá se tedy obecně říct, že by byl jeden lepší než druhý, protože opravdu záleží na tom, jaká máte při své vlastní tvorbě očekávání. Když se podívám na tu obrovskou škálu fotografií kolem sebe, můžu opravdu říct, že nádherné věci se dají udělat s oběma typy filmů. Záleží na vaši představivosti a kreativitě.
Michaela můžete kontaktovat na jeho webvých stránkách nebo na stránkách jeho projektů Catalyst: Interviews a Analog Forever Magazine.