S příchodem nového roku se na nás valí i nové zajímavé výstavy fotografií. Tentokrát se s nimi (už bohužel trochu nostalgicky) ohlédneme za formátem Spectra, prozkoumáme člověkem porušená krajinná panoramata nebo vnitřní světy talentované experimentátorky.
Tomáš Chadim / Znásilněná krajina
Cafe Prostoru
4.2. – 12.3. 2020
Jsou tam všude. Tam v české krajině. Trčí do výšky – antény, stožáry, vodojemy, plynojemy, mosty, světla, reklamní poutače, betonárky, chladící věže, jeřáby a další technologické stavby. Projeďte se krajinou. Prakticky nenarazíte na místo, které by nebylo takovou stavbou obsazeno. Jsme tvorem agresivním a krajinu takto znásilňujeme. “Ale mě tyto stavby fascinují a zdají se mi půvabné. Jsme totiž tvory nejen invazivními, ale také tvořivými.”
Tomáš Chadim (*1973) je představitelem dnešní progresivní krajinářské fotografie. Nostalgické tendence ve fotografii jsou mu cizí. Namísto toho si s fotografií hraje. Digitálně manipuluje, obrací, převrací, skládá, ale výsledkem jsou vždy jen reálné scény, do nichž nás vtahuje a nutí nás k tomu, abychom přistoupili na jeho hru a stali se součástí zobrazené scény. V jeho případě ale nejde o samoúčelné manipulace s fotografií. Svá témata dlouho promýšlí tak, aby výsledný projekt byl inteligentní a vizuálně zajímavou krajinářskou fotografií. Tomáš Chadim absolvoval Institut tvůrčí fotografie v Opavě.
Noah Zyla / The Rest is Delusion
Reduta Jazz Club
20.1. 2020
V prostorách klubu Reduta vystaví Noah několik svých polaroidových portrétních triptychů vyfocených na formát Spectra. Jde o filmy, které až do minulého roku vyráběla firma Polaroid Originals, nástupce firmy Polaroid, která v roce 2008 vyhlásila bankrot. Fotografie pro tuto výstavu vznikly ještě před oznámením o ukončení produkce tohoto filmu a získavají tak nádech nečekaného sentimentu. Spectra formát totiž s největší jistotou podruhé vzkříšen nebude.
Vystaveno bude taky několik fotografií na klasický čtvercový formát, které vznikly vrstvením několika snímků na sebe, tzv. transparencies. Všechny fotografie vznikly za pomocí původních automatických instantních fotoaparátů značky Polaroid ze 70. a 80. let.
“V digitální fotografii je realita surovina, se kterou se dále pracuje. Pro mě je v polaroidové fotografii takovou surovinou film. Celý kreativní proces tak vlastně končí zmáčknutím spouště. Pokud chci dosáhnout nějakého efektu, musím pracovat jen se světlem a pohybem.”
Milota Havránková / Pohled z okna
Leica Gallery Prague
17. 1. — 15. 3. 2020
Milota Havránková (*1945) je výjimečná a do určité míry solitérní umělkyně, která se na poli slovenské i české fotografie pohybuje již poměrně dlouhou dobu. O to více však u ní překvapuje určitá stále přetrvávající nezařaditelnost a neuchopitelnost její tvorby. Experimentátorka neustále bořící tradice a měnící rukopis i výrazový slovník své tvorby vstoupila na uměleckou scénu koncem 60. let minulého století.
Začala používat vlastní realitu jako platformu pro svoje další tvůrčí intervence a prostřednictvím inscenované analogové fotografie odhalovala v zdánlivě náhodných kompozicích neviditelnou vztahovou a emoční logiku a souvislost. Výstava se zaměřuje právě na toto období, tedy na 60. – 70. léta minulého století, kdy se v její tvorbě objevují téměř všechny klíčové strategie i symboly pozdějšího hybridního tvarosloví její tvorby.
(Fotografie k výstavě je ilustrační z webu autorky.)