Srpnové doporučení na výstavy je trochu netradiční. Jak už to každým rokem bývá, galerie si o letních prázdninách dávají pauzu a v mnoha kulturních institucích “dojíždí” výstavy stávající, přičemž se připravují se nové. V odstavcích níže naleznete doporučení na výstavy, které sice s fotografií nemají tolik společného, ale opominout je, by byl podle nás velký hřích.
COOL BREEZE
Galerie Rudolfinum
25.4. – 11.8. 2019
Výstava A COOL BREEZE odkrývá nové možnosti prostorového zobrazování figury v současném umění v souboru děl sedmnácti mezinárodních umělců. Hlavním tématem je nové pojetí klasického sochařského námětu lidského těla, který je stále častěji zpracováván neobvyklým postupem a za použití netradičních materiálů. Výstava se pokouší o konfrontaci minulosti se současností, snaží se poukázat na zásadní posuny v současném sochařství.
Zvolením paradigmatu lidské figury se dostáváme k sociálně-antropologické problematice odkrývající minulé konvenční kódy ideálu krásy a zobrazení člověka. Výzva, kterou s sebou přináší tradice figurálního zpracování, vede k těm nejprogresivnějším a nejinovativnějším příkladům současného sochařství.
Reinterpretace tradice, hledání zdrojů v mimokřesťanských kulturách, volné zacházení s abstrahujícími tendencemi, přijímání postupů z praxe instalací, vypíchnutí narace v protikladu k více či méně vyprázdněným symbolům, ironické komentáře ke starým technikám, sociální role jedince v kontextu západní společnosti, to vše v pohybu zpět i kupředu mezi abstrakcí a anatomií v nejrůznějších technikách a způsobech, tvoří dnešní sochařskou produkci.
Leckoho také potěší, že díky přispění sponzorů je vstup na výstavu zdarma.
Alberto Giacometti
Veletržní palác
18.7. – 1.12.2019
Retrospektivní výstava vůbec poprvé v českém prostředí představuje dílo jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. století, sochaře a malíře Alberta Giacomettiho (1901–1966).
Jeho hlavním námětem byla lidská postava. Proslavily ho především existenciálně naléhavé protáhlé figury vznikající po druhé světové válce, neméně závažná jsou však i jeho díla z meziválečného období, kdy patřil k jádru pařížské avantgardy. Výstavu připravila Národní galerie ve spolupráci s nadací Fondation Giacometti sídlící v Paříži, která spravuje pozůstalost Annette a Alberta Giacomettiho. Výběr exponátů z jejích sbírek, který bude představen ve Veletržním paláci, zahrnuje přes sto plastik (včetně vzácných sádrových originálů) a malby i kresby ze všech Giacomettiho tvůrčích období od dvacátých do šedesátých let.
ART-BRUT-ALL
DOX Centrum současného umění
28.6. – 9.9.2019
Metal může být pro mnohé symbolem buranství, může však být i životním stylem, ironickým pohledem na svět nebo únikem z tohoto světa. Je subkulturním znamením. Je spojen s jistou generací a estetikou. S metalem je také spojen nepřehlédnutelný (někdy až teatrální) vizuální jazyk. Může být machistický, feministický i patetický, nicméně ve většině případů je i agresivní. A poetický. Metal se vyhnul všem módním a intelektuálním vlnám a nespočtu trendů. Patetické nasazení, kterému chybí cynický vtip a sebeironický nadhled, se těžko marketingově prodává. I proto zůstává autentický.
Výstavní projekt s názvem Art-Brut-All je empirickou zkouškou možné soudržnosti přístupů, se kterými operuje metalová subkultura, principů či strategií v současném výtvarném umění a aktuálních tendencí ve společnosti.
Samotný název výstavního projektu je slovní hříčkou. Vychází z názvu festivalu Brutal Assault, kde byl poprvé realizován, a z Art Brut, tedy termínu označujícího neškolené umění, umění v surovém stavu. Přestože vystavující umělci převážně nejsou neškolení, pracují s elementárním výtvarným projevem, formou i obsahem. To, co může být za jistých okolností viděno a slyšeno jako brutální a v surovém stavu, dává šanci být uchopeno a prožito jako autentické a původní. Stejně jako na hudební metalové scéně, tak i ve výtvarné kultuře. Název lze tedy chápat nejen jako ústřední výstavní slogan, ale i jako ůmassive support” každodenního vidění světa z mnoha úhlů.
Magdalena Lazar / Laboratoř živých sentimentů
Meetfactory
25. 6. – 30. 7. 2019
Videoinstalace Laboratoř živých sentimentů je tříkanálové dílo na rozhraní videa a animace. Jedná se o milostný příběh, který v té době mladou dívku posunul směrem k mimořádnému experimentu. Bílá růže od jejího milovaného byla navěky zachována takovým způsobem, že nemůže nikdy zvadnout. Autorka experimentu říká: „Nechtěla jsem ji usušit, mám ráda živé sentimenty.“ A dále poskytuje jednoduchý recept na chemický lektvar, kterým má být předmět napuštěn. Neuvěřitelný, ale pravdivý příběh provokuje lavinu otázek spojených se smrtí, koncem jednotlivých fází biologického života a naší touhou je zachovat.
Magdalena Lazar (1986) se narodila v Polsku. Její umělecká praxe spočívá v hlubokém zájmu jak o lidskou motivaci při vytváření vynálezů, tak o posun světa vpřed. Tkví v neustálém pocitu “budoucího šoku” nebo v prožívání velkého množství změn v příliš krátkém čase. Hlavní oblastí jejího zájmu jsou archeologie současných neúspěšných prognóz a utopických vizí, stejně jako iniciativy související s post-růstovou ekonomikou. Magdalena Lazar pracuje s animací, videem, fotografií, instalacemi i objekty. Dává vizuální podobu pravdivým příběhům, které se zdají být fikcí.