Focení na expirované filmy je poměrně rozšířenou záležitostí. Důvodů, proč sáhnout po filmu, kterému vypršelo datum doporučené spotřeby, může být několik. Často to bývá cena, ale někdy třeba i to, že váš oblíbený film se přestal vyrábět a vy se s ním nechcete rozloučit. Ať už jsou vaše důvody pro použití expirovaných filmů jakékoliv, jejich úspěšné použití závisí na pár jednoduchých pravidlech.
Jsem typ fotografa, který má rád konzistentní výsledky a drží se svých zavedených postupů. K expirovaným filmům jsem přičichl na začátku své fotografické dráhy, kdy jsem si čas od času koupil výrazně zlevněnou prošlou Fuji Superia. Větší zkušenosti přišly až později. Před pár lety Kodak ohlásil, že vrátí na trh legendární diapozitiv Ektachrome. Chtěl jsem se tedy připravit na budoucnost v zářivých barvách. Jenomže jak si to vyzkoušet? Rozhodil jsem tedy svoje sítě a opatřil jsem si osm kazet Kodaku Ektachrome prošlého v ruce 2012, ale celou dobu skladovaného v mrazáku. Dobré skladování má na kvalitu expirovaných filmů naprosto zásadní vliv. Při dobrém skladování, ideálně v mrazáku, mohou filmy vydržet roky i desetiletí prakticky bez ztráty kvality. Poslední Ektachrome jsem spotřeboval na své fotky z podzimní Šumavy.
Ferrania Solaris
Na výsledky jsem se mohl spolehnout, protože všechny Ektachromy, které jsem měl, byly z jedné várky a stejně skladované. Takže všech osm kazet mi dalo stejně kvalitní výstup. Prošlé diapozitivy mají výhodu v tom, že na rozdíl od negativů neztrácí citlivost. Nedoporučuje se tedy příliš přeexponovávat prošlé diapozitivy. Naopak u negativů se doporučuje přeexponovat o jednu clonu za každých deset let od data expirace. Jsou to poměrně jednoduchá pravidla. Pokud ale byly filmy skladovány v nestabilních podmínkách, může se stát, že se budou filmy chovat nepředvídatelně.
V návaznosti na předchozí odstavec bych doporučil, pokud chcete mít konzistentní výsledky, nakupujte expirovnaé filmy ve větším množství, v rámci jedné šarže, které byly skladovány ve stejných podmínkách. Vždy můžete jeden film použít jako pokusný a podle výsledků upravit proces pro focení zbytku. Podobný proces jsem použil s prošlými negativy Ferrania Solaris 400. Filmy byly vyrobeny někdy v 90. letech, ale celou dobu perfektně skladovány v mrazácích, než byly navinuty do kazet a prodány pod jiným brandem. První negativ jsem exponoval jako ISO 400, což byla deklarovaná citlivost, saturace barev byla příliš vysoká a stíny již trochu utopené. Další film jsem proto exponoval jako ISO 200, což vedlo k mnohem lepším výsledkům. Tohoto filmu byla ale tak omezená zásoba, že jsem tyto nové znalosti posléze již nevyužil.
Kodak Ektachrome
Efekty, které má expirace na film, mohou zahrnovat snížení citlivosti, barevný posun (ten může být velmi individuální) a zvětšení zrnitosti filmu. Citlivost jsme si již rozebrali výše, drobné barevné posuny se dají lehce korigovat v postprocesu a zrnitost se dá občas snížit lehčím přeexponováním filmu. Doteď jsem hovořil především o barevných filmech. Expirace má ale podobné efekty i na černobílý materiál. Tam samozřejmě nedochází k barevnému posunu, ale s věkem roste na filmu závoj, který snižuje jeho čirost a jasnost, s tím se lze vypořádat volbou vhodné vývojky, či přidáním trošky boraxu. Jsou samozřejmě i vývojky určené speciálně k vyvolávání expirovaných filmů, ale postup jejich míchání lze najít v několika internetových zdrojích.
Na závěr tedy krátké shrnutí. Kvalita expirovaných filmů se může lišit podle typu filmu, jeho stáří a způsobu jakým byl skladován. Pokud chcete experimentovat, nemusíte se příliš starat o nic z toho, snad jen u negativních filmů přidat jednu clonu expozice (dát filmu víc světla) za každých deset let od expirace. Experimentům se meze nekladou. Pokud chcete použít prošlé filmy na něco serióznějšího a jejich cena je hlavní důvod, proč vás lákají, pokuste se opatřit si testovací film ze šarže, která vás zajímá. Pokud bude výsledek testu příznivý, nakupte větší množství filmů stejné šarže a tím si zajistíte šanci na konzistentní výsledky.
Fuji Superia