Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

Analogové příběhy fotografie v digitálním věku: Fenomén lomografie, část I.

Ve svém úvodním článku jsem zmiňovala základní vlastnost fotografie. Vyprávět příběhy. Jeden z pozoruhodných příběhů fotografie se začal psát v roce 1991.

Právě v tomto roce nachází v pražském bazaru skupina vídeňských studentů slavný fotoaparát LOMO LC-A a vzniká hnutí Lomografie. O rok později je ve Vídni otevřena první specializovaná LOMO prodejna a začíná se rozšiřovat celé fotografické hnutí. Je stvořeno deset zlatých pravidel pro focení s těmito fotoaparáty a také ve Vídni vznikají první Lomo Walls. Kamery LOMO LC-A jsou neuvěřitelně populární.

Jejich popularita se samozřejmě nese až dodnes. Právě díky těmto fotoaparátům a kamerám našla většina z nás cestu k analogové fotografii. Nicméně to je jen jedna stránka z tohoto pozoruhodného příběhu, který má své prazákladní kořeny v roce 1914 v současném Petrohradě.

V tehdejším Lenigradu vznikla roku 1914 továrna Leningrad Optical Mechanical Association. První fotoaparát zde byl vyroben v roce 1930. V letech osmdesátých se ale továrna zaměřila na produkci levných, jednoduchých kompaktních fotoaparátů pro Rusko a země Sovětského svazu.

Od samotného začátku výroby byly fotoaparáty značně nespolehlivé. Měly fungovat jako malé kompakty pro amatéry. Neslavnější fotoaparát LOMO LC-A byl vyroben v osmdesátých letech dvacátého století právě touto ruskou továrnou na optické přístroje. Šlo přitom o kopie japonského kompaktu Cosina CX-2. Na rozdíl od japonského předobrazu bylo ale LOMO LC-A vyrobeno z plastu. Mělo dokonce i plastové čočky. Původně bylo produkováno zhruba 1100 fotoaparátů každý měsíc, nicméně po určité době se začaly objevovat u fotoaparátů LOMO značné odchylky od standartů. Barvy neodpovídaly skutečnosti, častá byla i přeexpozice jednotlivých snímků, vady neostrosti či nechtěná vícenásobná expozice. Nakonec fotoaparáty skončily jako bazarové zboží.

A právě v jedno pražském bazaru nalezli vídeňští studenti kultovní fotoaparát LOMO LC-A a začali tak psát novodobou historii lomografického hnutí.

Prvích pět let zažívá hnutí opravdový rozkvět. Vzniká první Lomo Walls a také první LOMO prodejna.

Ustaluje se taktéž Lomografické desatero.

1. Bez loma nevycházej z domu.

2. Používej lomo v každou denní i noční dobu.

3. Lomografie je součást tvého života.

4. Cvakej od boku. Nedívej se do hledáčku.

5. Dostaň se co nejblíže k vytouženému objektu fotografie.

6. Nepřemýšlej nad snímky dopředu.

7. Buď vždy připraven fotit. Buď rychlý.

8. Dopředu nezjišťuj, co je na fotografii.

9. Není potřeba to vědět ani potom.

10. Zapomeň na pravidla.

Problém nastává v roce 1996, kdy chce petrohradská továrna vyrábějící LOMO zrušit výrobu těchto již kultovních fotoaparátů. Skupina vídeňských studentů se rozhodne výrobu zachránit a proto se do Petrohradu vypraví. Nakonec se jim s tehdejším primátorem města, Vladimírem Putinem, podaří vyjednat zachování výroby kamer LOMO LC-A.

Po devíti letech ale přichází opravdový konec kamer LOMO LC-A v petrohradské továrně. Fotoaparáty se stávají opětovně pouze bazarovým zbožím. Naštěstí polečnost Lomography napadne zachovat vlastnosti tohoto fotoaparátu, a tak vzniká jeho kopie nebo spíše nová vylepšená verze LOMO LC-A+, kterou firma Lomography vyrábí dodnes. Výroba byla díky velkému odbytu přesunuta do Číny a vznikla ještě jedna nová kopie této kamery LOMO LC-WIDE. Ten již disponuje 17 mm objektivem a rozšířenými funkcemi. Společnost Lomography nicméně rozšířila sortiment výrobků o kamery na instantní film, středoformátové fotoaparáty, širokoúhlé kamery či Pinhole kamery. Všechny modely se jednoduše ovládají, disponují plastovými čočkami a hravě designově řešeny.

Je pozoruhodné, že i přesto, že fotoaparáty jsou vyrobeny jako analogové a fotograf tedy pracuje s filmem, jsou procesy směřující k vytvoření fotografie skoro plně zautomatizovány. Fotoaparáty jsou natolik jednoduché, že je zde potřeba jen minimálního vkladu autora, přesně podle zlatého šestého přikázání “Nepřemýšlej nad snímky dopředu”. Analogovou chybu tvoří automaticky fotoaparáty či použitý materiál. O zpracování nafoceného materiálu se přitom postarají zaměstnanci jedné ze specializovaných prodejen, jakou je například náš Polagraph, který se kromě laboratoře a prodejny často transformuje v i v galerii (a věřte, že nejen pro LOMO výstavy).

Samotné vystavování výsledných lomografických prací jednotlivých autorů je velmi zajímavé. Potlačuje vlastně jakékoliv tvůrčí kvality autorů tím, Tím, že vystavuje fotografie dohromady po několika tisících na vybraných zdech, potlačuje vlastně jakékoliv tvůrčí kvality autorů. Ať už na ulici či v galerii.

Zaniká tak individuální snaha autora o samostatný účinek fotografií, tak jak tomu bývá při klasických výstavách. I prezentace jednotlivých fotografií na Lomography webu je spíše formou kolektivního sdílení. Po zadání konkrétního hesla do vyhledávače se vám zobrazí nalezené výsledky, ty jsou ale většinou anonymní. Hesla pod snímkem nám o něm sice sdělí základní informace, zároveň se ale nedozvídáme to nejdůležitější – příběh jeho vzniku.

Místo emocionálního účinku analogové fotografie s příběhem vzniku jsou nám zde předkládány strojové záznamy o anonymních snímcích. O jednom z několika tisíc. Vzniká nám tedy konflikt.

Většina fotografů pracujících s analogovým médiem jej využívá právě pro jeho jedinečnou schopnost postihnout příběhy vzniku fotografie a jeho autora. Využívání analogového média bojujeme proti zautomatizování procesu fotografování, proti ztrátě kouzla, které vzniká při každém zmáčknutí spouště. Jenže samotných deset pravidel Lomografie spíše svádí k zacházení s analogovou kamerou jako s digitálním fotoaparátem. Pravidla jako “Nedívej se do hledáčku”, “Dopředu nezjišťuj co je na fotografii” nebo “Nepřemýšlej nad jednotlivými snímky” nás spíše navádí k bezmyšlenkovitému mačkání spouště, přesně jako je tomu u digitálních kompaktů.

Lomografie taktéž popírá individuální zpracování jednotlivých fotografií v temné komoře. Celý proces je zautomatizován a fotograf po většinu času, co s analogovým médiem fotí, nepřijde do kontaktu s posprodukčním procesem v komoře, který je něčím neoddělitelným při samotném vytváření fotografií. Nedostáváme se tedy k úplnému výstupu fotografie s příběhem, ale pouze strojově zpracovaným snímkům, jenž byly (jak praví desatero) bezmyšlenkovitě nafoceny.

Nejde mi zde o hanění tohoto velmi úspěšného fenoménu. Spíše je zajímavé podívat se na jednotlivé složky, na nichž úspěch firmy Lomography stojí. Jak všichni víme, žijeme v digitálním věku. Má tedy analogová fotografie vůbec šanci přežít na poli, kde jsou už všechny karty rozebrány?

Odpověď se nachází na straně “nepřítele” – fotografie digitální. Právě díky propojení fotek se sociálními sítěmi se vytváří nová fungující hybridní forma, která dává tomuto médiu šanci na přežití v době anonymních rastrových obrazů.

Pravdou jistě zůstává fakt, že základní vlastnosti analogové fotografie jsou v dnešní době popřeny. Buďme ale shovívaví. Jak říká Zygmunt Bauman: „Moderní doba je tekutá.“

Věřte, že příběh boje za analogovou fotografii v době tekutého a nestálého digitálního obrazu není uzavřen.

Další peripetie jsou již v dohlednu.

Mimochodem, na foťáčky od Lomography máme teď v Polagraphu 20% slevu.

Odeslat odpověď