Jelena Volkov je mladá fotografka původem z Minska, která žije ve Francii. Používá výhradně Polaroidy nebo středoformátový Lubitel, s nímž fotí na černobílý film. Své filmy si také vyvolává v caffenolu, vývojce, kterou si připravuje sama z instantní kávy.
Fotografická tvorba Jeleny je hluboce introvertní. Většinou zachycuje sebe sama v banálních, všednodenních situacích. Přitom se však nesnaží o to, abychom přemýšleli o jejich hlubokém významu, ale abychom si naopak bezelstně užili lehkost bytí. I její portréty, které fotí v poslední době, jsou vlastně druhem zprostředkovaného autoportrétu, protože fotí lidi, ve kterých svým způsobem poznává sama sebe.
708 je název nejnovějšího společného projektu s francouzským fotografem Jérôme Wehrlém. Jérôme na rozdíl od Jeleny používá digitální fotoaparát a dramaticky pracuje se světlem a velkými kontrasty, takže jeho stylizované portréty spíš než všednost, kterou ve své práci zachycuje Jelena, připomínají scénografická zobrazení našich snů a nočních můr. Naprosto odlišné přístupy obou fotografů tak projekt 708 – plný erotiky, fantazie a lásky – spojuje neobvyklým způsobem.
Jeleno, ty jsi vlastně dost introvertní fotografka, což neplatí jen pro tvá témata, ale také pro celý proces tvorby. Co bylo inspirací pro tento projekt?
Jérôme je můj životní partner a tento náš projekt vznikl díky chemii mezi námi, která nám umožnila tvořit přirozeně. Máme navíc stejný vkus, pokud jde o vizuální umění, erotiku a smyslnost ve fotografii.
Váš projekt je tedy hodně osobní. Zaskočilo vás během společného fotografování něco?
Jelena: Ani ne. Pro nás to bylo velmi přirozené. Často společně cestujeme a pohybujeme se v neznámém prostředí. To nás inspiruje, a jak už jsem řekla, jde o přirozený proces, ve kterém fakt, že jsme oba fotografové, nehraje příliš velkou roli. Vždy jsme vycítili, kdy bych měla stát za fotoaparátem já nebo Jérôme, nebo kdy naopak stát společně modelem.
Jérôme: Souhlasím s Jelenou. Je to velmi osobní a instinktivní tvorba bez jakýchkoliv omezení. Každé společné focení je vlastně taková reflexe chvíle. Je ovlivněno naší náladou, kreativitou, myšlenkami. V jistém smyslu je projekt 708 spojen s tím, jak se vyvíjel náš vztah a naše životy. Jako bychom si oba vedli společný kreativní deník. Spolupráce na tomto projektu je tak spíš výsledkem našeho vztahu než něčím, co by nás někam posouvalo a ovlivňovalo.
Oba přistupujete k fotografii velmi odlišně. Naučili jste se od sebe vzájemně něco nového?
Jelena: Já jsem díky společnému focení sebevědomější ve vlastní tvorbě. Možná proto, že mi pomohlo cítit se úplně svobodně se svým tělem a vůbec sama se sebou. Určitě to taky otevřelo dveře větší smyslnosti v mých fotografiích.
Jérôme: Já se na každé focení pečlivě připravuju. Skicuju, dělám moodboardy. Jsem tak trochu fotograf psychopat (směje se). Díky Jeleně jsem spontánnější a přirozenější. Je to spíš hra s intuicí na připravené scéně než předem naplánovaný scénář. Mou vlastní tvorbu to určitě obohatilo. Jelena mi navíc pomohla nahlédnout do analogového světa a seznámila mě s Polaroidy.
Jak byste chtěli, aby si lidé váš projekt “přečetli”?
Jelena: Přesně tak, jak sami chtějí. Můžou vidět těla, lásku, vztahy, sexualitu. To, jak budou lidé naše fotografie číst, záleží jen na jejich vlastní zkušenosti a prožitcích. Osobně bych si ale přála, aby naše snímky lidem pomohly cíti se sebevědomější, svobodnější a více akceptovat sebe sama.
Jérôme: Neřekl bych to lépe. Náš projekt s sebou nenese žádné poselství. Fotili jsme jen to, co nám, viděno prizmatem našich zkušeností a emocí připadá krásné. Určitě bychom ale chtěli, aby se lidé díky našim fotografiím osvobodili ve svých myšlenkách a nahlédli na sebe svobodněji.
Proč jste si pro představení projektu 708 vybrali právě Prahu?
Milujeme Prahu a galerie Life Is Ours nám tuto příležitost nabídla. Jsme moc rádi, že můžeme naši práci vystavovat ve městě s tak bohatou kulturou.
Výstava Jelena Volkov X Jérôme Wehrlé právě probíhá v galerii Life is Ours a rozhodně stojí za návštěvu.