Když Polaroid na začátku roku 1972 představil svůj integrální film, prodej instantních fotoaparátů raketově stoupl. Do konce první dekády se jich prodalo kolem 15 miliónů a do konce století se Polaroid stal doslova součástí téměř každé domácnosti. Alespoň v Americe určitě a v Evropě, té západní, jsme byli jen o něco málo pozadu.
Už od samého začátku přicházel Polaroid s různým příslušenstvím a doplňky, které nám dnes můžou připadat až úsměvné, když máme všichni kvalitní fotoaparát v chytrém telefonu a k dispozici nespočet aplikací k úpravě fotek. Divili byste se, jak důkladně a chytře vymyšlené některé doplňky musely být, aby bylo možné s fotoaparátem dosáhnout efektu, který dnes už vlastně ani nepovažujeme za zajímavý. Polaroid ale nebyl určen jen pro obrázky do rodinných alb. Vznikaly také speciální modely pro profesionální použití v mnoha oborech. Od těch jednoduchých, které měly třeba jen upravenou optiku nebo plášť, až po sofistikované modely se samostatným příslušenstvím. Na pár z nich se dnes podíváme.
Úplným základem byly různé předsádky a držáky, ve kterých se daly měnit polarizační, ND a barevné filtry, ale také třeba čočky pro close-up a různé efekty, jako byla sada pro Polaroid Spectra, kde jste mohli dosáhnout “rozmáznutí” simulující pohyb, světlené odlesky nebo znásobení objektu až 5x. Pro SX-70 Polaroid dodával celou sadu a dokonce i speciální předsádku s teleobjektivem 1,5. V Japonsku se později vyráběl elegantnější teleobjektiv 2,0 s magnetickým kroužkem.
Dnes samozřejmá samospoušť, kterou nastavíme v mobilu, byla sama o sobě krásným objektem, který se na fotoaparát nasadil. Mechanická samospoušť fungovala na bázi natažené pružiny, která doslova udeřila na spoušť a vyráběla se jak pro fotoaparáty na peel-apart, tak i integrální film. Skutečnou high tech lahůdkou pak bylo speciální dálkové ovládání pro Polaroid Spectra/Image/Minolta PRO. Vysílač s anténou se připevnil na spodní část aparátu, takže spoušť bylo možné ovládat dálkově. Žádná wifi nebo bluetooth, ale poctivé rádiové vlny.
Samostatnou kapitolou jsou makro předsádky, které se vyráběly téměř ke všem typům Polaroidů. Stavebnici Merkur například připomínaly předsádky na Polaroid Impulse, viz foto. U zrcadlovky SX-70 to bylo jednoduché, stačilo předsádku připevnit k objektivu. Předsádka pro Spectru se však musela vyrovnat i s hledáčkem. Geniálně jednoduše, a opět mechanicky, bylo u Spectry vyřešeno i měření minimální vzdálenosti. To se provádělo pomocí provázku na samonavíjecím mechanizmu. Ten jste vytáhli na maximum a jeho konec přiložili k objektu. Měli jste tak jistotu, že jste přibližně 10 cm od objektivu.
Na makro fotky jste si ale v 90. letech mohli koupit skutečné dělo, Polaroid 5 SLR. Jedinou zrcadlovku na Spectra formát filmy. Masivním provedením připomínala spíš podvodní skůtr do ruky, ale byla to téměř povinná výbava laboratoří, zubních ordinací, policie, zkrátka všude tam, kde byla potřeba zaznamenat detaily. Zvládal vzdálenost až 8 cm od objektu a byl vybaven dvěma blesky s ovladatelnou intenzitou. Vyráběl se pro ni dokonce speciální film s mřížkou. Na trhu byl až do roku 2006 a s příslušenstvím stál ohromujících 975 dolarů.
Kuriózně museli působit policisté, kteří se speciální makro předsádkou na plastovém Polaroidu 600 fotili při kontrole aut jejich registrační číslo, které se nacházelo pod sklem. Za tento design by se ale nemuseli stydět ani ve StarTreku, takže dost možná vzbuzovala takto vybavená policie zároveň i respekt.
Pořídit snímek obrazovky počítače nebo displeje telefonu je dnes otázka stisknutí dvou tří tlačítek. A vlastně už o tom ani jako o “ofocení” plochy nepřemýšlím. V analogových dobách jste pro to ale museli mít ve skříni příslušenství zvící hlásné trouby. Screenshooter pro modifikovaný Polaroid 600 One Step vyráběla americká firma NPC, která také dodávala na trh polaroidová záda pro středoformátové fotoaparáty.
Zajímavou modifikací Polaroidu 600 byl také v 80. letech PhotoMagic System, pomocí kterého jste si mohli ze svých fotek vyrobit “placky”, obrovský hit té dekády, který se dokonce rozmohl i v tehdejším socialistickém Československu. A bylo jedno, jestli byl na placce smajlík, Helena Vondráčková nebo vypláznutý jazyk Rolling Stones, to jste ale museli mít štěstí. Na západ od našich hranic to měli s plackami jednodušší a mohli si je vyrobit na míru. S pomocí speciálního nástavce, který Polaroid proměnil v nevzhlednou skříňku, bylo možné vyfotit okrouhlý portrét v přesné velikosti placky. Pomocí speciálního řezače ji pak vyříznout a vložit do plastové placky ze sady, který se dodávala společně s fotoaparátem.
I s tak delikátním přístrojem jako byla SX-70 jste mohli pořídit i dobrodružnější fotografie než jen doma o Vánocích nebo o víkendu u rybníka. Se speciálním krytem Ikelite X70 jste mohli fotografovat i pod vodou. Prodával se za 100 dolarů. Před několika měsíci jsem ho viděl na eBay za cenu desetkrát vyšší, ale moc bych na něj už nevsadil. Nicméně, mořský biolog Dietmar Fuchs, s ním nafotil krásné polaroidy ještě před necelými deseti lety.
Speciálních Polaroidů, edic a typů uváděných k různým příležitostem, a příslušenství bylo samozřejmě mnohem více. Stejně nepřeberné bylo množství dalších doplňků. Nejen ty technické, které bychom dnes nejspíš nazvali vychytávkami. Byly to také různé brašny, obaly na fotografie, držáky, šňůrky, alba, rámečky, zkrátka Polaroid merchendising se vším všudy. Dnes už vlastně ani nemáme přesnou představu o tom, jak široká ta nabídka byla. Pár dalších zajímavých věciček s duhovým logem si ale představíme určitě ještě někdy příště.