Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

ROZHOVOR: JAKO

Fotograf, který se skrývá pod uměleckým jménem JAKO, by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Jeho fotky jsou nabité energií a nadšením, připomíná legendárního Terryho Richardsona, je ale přitom naprosto současný a originální. My jsme ho vyzpovídali ale i proto, aby poodkryl tajemství svého pseudonymu, prozradil jak pracuje i jakou používá techniku.

 

Prozraď nám, jak ses stal fotografem. Studoval jsi fotku?
Dalo by se říct, že jsem se k focení dostal nešťastnou náhodou. Když mi umřela babička, zůstal mi po ní starý foťák – Vilia, a protože mě fotka vždy lákala, bylo to asi znamení, že bych to měl zkusit. Fotil jsem všechno možné, od kamarádů a rodiny až po okolí, kde jsem vyrůstal. Postupem času jsem se focení začal věnovat víc a víc. K velkému kroku mi pomohla má tehdejší přítelkyně. Měla stejný zájem a byla o dost napřed, a tak mi dělala průvodce a byla mi oporou. Tou vlastně zůstala do teď.

Začal jsi tedy se starou Viliou, ale dnes střídáš různou techniku, zkoušíš nové foťáky a média. 
Ano, první byl Vilia, ruský kinofilmový kompakt v krásném koženém pouzdru s poutkem na ruku. Fotím teď převážně digitálně, ale kinofilm mám pořád rád a nedám na něj dopustit. Výsledné fotografie mají nepopsatelnou atmosféru. Koukněte se na projekt, jehož jsem součástí – www.ns35.eu. Jeho cílem je podat pravdivý obraz toho, jaké párty opravdu jsou a všechny fotky jsou právě z kinofilmu, díky němuž to má tu správnou „šťávu“. Mimo kinofilm mě dost baví Instax a jeho roztomilý formát.

Máš momentálně nějaký oblíbený foťák, na který nedáš dopustit? Nebo naopak nějaký, který tě provází po celou dobu?
Asi ne. Nejsem ten typ, co se upoutá na jednu věc. Pořád něco zkouším a střídám vše, co můžu.

Proč držíš svoje jméno v tajnosti? 🙂 Čím se živíš v normálním životě, souvisí to s fotkou?
V normálním životě se živím produktovou fotografií. Pracuji pro jeden obchod v centru Prahy, kde fotím produkty (oblečení, doplňky), lookbooky a propagační fotografie na sociální sítě. Své jméno a tvář držím v tajnosti proto, abych svůj život oddělil od toho JAKOva. Fotit krásné dívky tak, jak je fotím, je pro normální život složité. JAKO mi v podstatě zničil vztah a poutá pozornost lidí, o kterou nestojím. Nemohu si ale stěžovat, sám jsem si tuhle cestu vybral.

A jak je to s tvými modelkami, ty svoji identitu prozradí rády?
Z 99,9% to tak je. Přece jenom práce modelek je právě to, aby byly vidět.

Zkusíš nám popsat, jak tvoje focení s modelkou probíhá? Jak s ní komunikuješ?
Pokaždé je to jiné. Ale jsou jisté body, kterých se snažím držet. Základem je pozitivní přístup a jednání na úrovni. Tím nemyslím, že se vyjadřuji spisovně a oslovuji je madam. Ale taky se nechovám jako hovado. Na nic netlačím, nikam nespěchám. Snažím se hodně komunikovat a dávat zpětnou vazbu – ta je moc důležitá. Dál se snažím, aby se modelka cítila dobře. Tedy aby měla pocit, že ona je to jediné, co mě v danou chvíli zajímá a vše ostatní je nepodstatné.

Máš před focením v hlavě jasno o tom, jak má výsledek vypadat, anebo spíše improvizuješ?
Myslím si, že každý správný fotograf by měl mít nějakou myšlenku či představu. V ideálním případě by to měl mít vymyšlené celé. Ale já bohužel nejsem správný fotograf. Operuji převážně až na místě v okamžiku, kdy přijde slečna na focení. Někdy k tomu pomůže lokalita kde se fotí, oblečení anebo prostě jen přistup toho, koho fotím.

Podle čeho si modelky vybíráš? Všiml jsem si, že s nimi často spolupracuješ i opakovaně.
Nemám žádná kritéria nebo podmínky, podle kterých si vybírám. Vše je to vlastně “na první pohled”. Musí tam něco být. Mám rád charisma a hezké oči. Co moc rád nemám, jsou “prototypy”. Neříkám, že jsem nikdy s takovou slečnou nefotil, naopak to bylo víc než párkrát, ale sám od sebe si takové modelky spíš nevybírám. Slečny, co se opakují, jsou mé “foto kamarádky”. Když potřebuji něco ozkoušet, tak mám to štěstí, že jim můžu napsat a vím, že to proběhne bez problémů.

Dnes už jsi určitě v pozici, kdy se ti dívky ozývají samy, ne? 🙂
Ano. Ale i tak často oslovuji nové tváře, abych obohatil své portfolio nebo sehnal modelky do nějaké zakázky, například do kalendáře.

Jsou tady nějací fotografové, kteří tě inspirují nebo ti “pomohli” vytvořit si tak osobitý styl?
V době, kdy jsem začínal a objevoval sám sebe, mě asi jako první oslovil Terry Richardson a jeho focení bez obalu. Když mě začalo zajímat něco víc do hloubky, tak jsem dostal tip na Helmuta Newtona, nadčasového fotografického génia. Pak už se to jen nabalovalo. Mario Testino, Tony Kelly, Cameron Davis a další. Čerpám ale i z online magazínů. Dá se narazit na spoustu šikovných lidí, kteří tě přivedou na novou myšlenku.

Máš za sebou už nějaké výstavy, nebo nějaké chystáš?
Mám za sebou jednu malou výstavu v rámci akce Fashion Deala v Praze 2016. Víc nic. Do sólo akce se moc nehrnu, nejsem si moc jistý, jestli by to někoho zajímalo.

JAKO
www.jakophotography.eu

Komentář (1)

Odeslat odpověď