Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

Polaroid 669 na Balkáně

Slyšeli jste někdy o legendárním filmu Polaroid 669? Tento peel-apart film se přestal vyrábět už před mnoha lety, ale dodnes patří mezi nejoblíbenější náplň, kterou polaroidoví nadšenci jako jsme my plní svoje “měcháče”. Jeho prazvláštní podání barev jsme si zamilovali na první pohled. A tak, když jsem letos vyrazil na dovolenou po Balkáně, bylo předem jasné koho vezmu s sebou.

Polaroid 669 býval sice špičkovým filmem, ale mnoho let po exiraci (použitý film se měl správně spotřebovat do roku 2001) tradičně dostával zajímavý modrý nádech. Nicméně právě pro svoje jedinečné a zvláštní podání barev se stal legendou mezi dnešními pola-fotografy, kteří ho vyhledávají a jsou ochotni za něj zaplatit neskutečné částky. Jistě, že jsme si pohrávali s myšlenkou naše zásoby prodat, ale nakonec jsme neměli to srdce. Tenhle film si prostě musíte zamilovat. A tak ze zásob pomalu, ale jistě ukrajujeme…

S Impossible filmy máte pocit, že není snadné naučit se pracovat se světlem a správně odhadnout jeho intenzitu a barvu, aby vaše fotky vypadaly přesně podle vašich představ. A teď si to zkuste s 669kou. Čím starší kousek máte, tím méně barevných odstínů s ním dokážete vykouzlit. Například filmy expirované roku 1993, na které jsme dlouho fotili, šly výrazně do modra a zelena a jediná barva, kterou jsme z nich kdy byli schopni dostat, byl lehoučký

nádech červené – a to na objektech, které byly červené úplně sytě a ještě byly na přímém slunci. S novějším filmem to jde samozřejmě snáze, ale i tak je to docela kumšt (a především skvělá zábava).

07web

Vzhledem k tomu, jak je už dneska těžké 669ku sehnat, za celou “čtyřtisíckilometrovou” cestu Balkánem jsem se rozhodl využít ji jenom na focení betonových památníků, které nechal jugoslávský diktátor Tito postavit na památku padlých ve druhé světové válce. Tyhle geniální a monumentální betonové stavby si to prostě zasloužily. Objeli jsme jich 6, ale protože to byl po místních silnicích trošku boj, z plánované série šesti fotek se mi podařilo stihnout jenom tři – na focení s měcháčem a filmem, který měl před patnácti lety citlivost 80 ASA, potřebujete fakt hodně světla… které jsme samozřejmě nestihli 🙂

A tak se stalo, že ten nejhezčí, nejmonumentálnější a nejpůsobivější památník, bosenské Tjentiště, jsem si nevyfotil ani na 669ku, ani záložní SX-70kou. Překazili mi to celníci, kteří s cigaretou v ruce líně kontrolovali každé auto, které překračovalo nedaleké hranice a způsobili tak dlouhou kolonu, že jsme k památníku dorazili pozdě v noci.

I tak na nás ale všechny Titovy památníky zapůsobily neuvěřitelně. Najdete je na těch na první pohled nejméně pravděpodobných místech – v Chorvatském vnitrozemí, mezi bažinami plnými otravných komarů, anebo třeba vysoko v Bosenských horách, v malé vesnici, kde kromě památníku uvidíte jenom krávy a ovce. Výběr míst ale náhodný nebyl – za zmínku stojí například Jasenovac, ohromná betonová “květina” postavená v místech bývalého koncentračního tábora, nebo na místech velkých bitev, jako zmiňované Tjentiště. Pokud vás památníky zaujaly jako mne, mrkněte na mapu, kde jsou všechny přesně vyznačeny, je jich více než 20! Mimochodem, místní jim říkají “spomeniky” a moc dobře vědí a poradí, kde je hledat – což se vám bude jistě hodit.

tito

Nafotit se nám tedy

povedly tři – Jasenovac, Podgaric a Kadinjača. I když jsme měli velkolepější plány, zklamání to rozhodně nebylo. Každý byl jiný, od jiného sochaře, v naprosto jiné krajině a zcela jinak pojatý. Spojovala je jen monumentálnost, čistý beton a atmosféra, ze které se vám zatajil dech. Věřte, že jsem měl co dělat na každém památníku nevyplácat komplet zásoby filmů, které jsme si na dvoutýdenní cestu vzali 😉

Cestu po jugoslávských památnících druhé světové války nemužu než doporučit, byl to fakt zážitek. A pořádné vybavení u toho nesmí chybět! Já měl s sebou docela sbírku – Polaroid SX-70 s Impossible filmy, měchový Polaroid 360 a k němu právě filmy 669, starou dobrou, notně omlácenou a trochu děravou Holgu a můj oblíbený Ricoh KR-5 s kinofilmy Ilford a objektivem 50mm.

Kompletní fotogalerii najdete na našem Facebooku!

Text a foto: Michal

Odeslat odpověď