Přiznám se, že mě po nekonečných dnech, kdy je zima a šero, nic nepotěší víc, než když začne svítit slunce a udělá se teplo. To se potom se nemůžu dočkat volného dne. Popadnu foťák, který mám nejblíž po ruce, dám do něj barevný film a vydám se ven. Už si ani nepamatuju, kdy jsem strávil několik hodin jen tak chozením, pozorováním a fotografováním. Myslím, že bychom to všichni měli dělat častěji.
Přístroj, který se mi nedávno dostal do ruky, je Olympus OM-10 s 50mm objektivem. Tahle zrcadlovka je nejméně o sedm let starší než já, ale když se poštěstí, dá se koupit ve stavu, který skoro odpovídá novému stroji. Oproti populárním Canonům a Nikonům je taky o dost levnější, a přitom zastane stejnou práci.
Měl jsem cestu na Žižkov, takže jsem se stavil v Polagraphu pro barevný film, úplně nejraději mám prošlé filmy, třeba Kodak Gold, ale tentokrát jsem si vybral Kodak Color. Dřív jsem se docela dost potloukal po Evropě a nic mě nebavilo víc, než se někde ztratit a objevovat kouzelná místa, fotografovat stromy, zahrádky nebo třeba ulice.
Olympus OM-10 je dobrá zrcadlovka pro začátečníky nebo lidi, kteří doteď fotili třeba jen mobilem nebo plně automatickým přístrojem. Funguje totiž jako poloautomat s prioritou clony. To znamená, že nastavím clonu podle toho, jestli chci, aby hloubka ostrosti byla malá (třeba clona 2.8) nebo velká (třeba clona 16) a fotoaparát sám určí rychlost závěrky v rozmezí, ve kterém funguje. V 99% případů (no, možná v 75% případů) to fotoaparát udělá správně a expozice vyjde tak, jak jsem si představoval nebo přál, ale někdy jsou složité světlé podmínky nebo bych chtěl expozici tmavší či světlejší.
V takovém případě je lepší mít plně manuální přístroj, na kterém se nastavím clonu a čas přesně podle svých potřeb. Do hry vstupuje samozřejmě taky citlivost filmu, se kterou je třeba počítat. Pro jasný, slunečný den se „běžně“ hodí filmy s nízkou citlivostí (100, 200) pro soumrak nebo horší podmínky je lepší sáhnout pro „rychlejších” filmech (800, 1600). Tohle je složitější a na delší povídání, nic není tesáno do kamene a každý si samozřejmě může fotit na co chce a kdy chce. Co jsem chtěl ale říct, je, že k OM-10 je možné přikoupit speciální adaptér, který umožňuje dodatečně nastavit taky rychlost závěrky, což je super!
Pokud se vám podaří OM-10 s adaptérem koupit, možná budete, stejně jako já, chvilku udiveně koukat. Nachází se totiž vepředu vlevo (při pohledu zezadu shora), kde normálně u zrcadlovek nebývá nic. U mého nikonu FE2 je tam dírka na synchro kabel k blesku. Jakmile jsem si na netradiční umístění nastavení rychlosti závěrky zvykl, nebyl problém. Jediné, na co jsem celý týden zapomínal, je páčka zapínání. Protože jsem chlapec šetrný, vypínal jsem fotoaparát vždycky, když jsem přestal fotit, takže mi nechtěl exponovat v okamžiku, kdy jsem to potřeboval. Ale i na to se dá zvyknout.
Film se mi podařilo dofotit za tři dny. Nevím, jestli je to rychle nebo pomalu, každý to asi má jinak. Něco na Žižkově, něco doma a něco na procházce se psem ve Hvězdě. Hermína je častým objektem mého fotografického zájmu a myslím, že jí to ani moc nevadí. Nedávno jsem si vzpomněl na vyprávění o Bohdanu Holomíčkovi a Jindřichu Štreitovi. Oba skvělí čeští dokumentaristi, oba už dnes myslím fotografují digitálně, ale když fotili na film, zvládli denně nafotit i několik desítek filmů. Bohdana Holomíčka pohání jeho zájem o dění kolem něj a Jindřicha Štreita zase potřeba postihnout ten správný okamžik. Možná z trochu rozdílných důvodů tak oba nafotili desítky záběru za den. Zpracovat takové množství materiálu, a hlavně ho zaplatit, asi nebyla žádná legrace, takže chápu, že se jim s přechodem na digitál asi celkem ulevilo. Mě většinou stačí jeden záběr a buď to tam, jak se říká je, nebo to tam není. Občas udělám druhý, když mám pocit, že jsem přístrojem cuknul nebo se něco stalo.
Černobilé filmy si vyvolávám doma sám, ale barva je o něco složitější. Chemikálií je víc a taky je třeba mnohem pečlivěji dodržovat časy a teploty a já nejsem zrovna pověstný svou pečlivostí. Filmy jsem zase zanesl klukům do Polagraphu a za pár dní mi přišel odkaz se skeny. Vyvolat film stojí stovku, se skenem je to za 150,- , což je super cena. Po dlouhé době jsem zase fotil na barevný film, vyzkoušel jsem si nový přístroj, byla to zábava a myslím, že ani ty fotky nejsou úplně pitomé. Rada, kterou jsem kdysi od někoho dostal, a které se moc dobře nedržím, ale mám ji pořád při focení na mysli je: Když fotíš barevně, dívej se na barevné plochy, když černobíle, tak na struktury a tvary. Třeba to někomu bude užitečné. Svět jsou přece barevné plochy ohraničené křivkami.