Negativy jsou pro fotografa velice důležité a mělo by tedy být jeho hlavním zájmem, aby byly správně uskladněny a ošetřeny pro dlouhodobou archivaci. Zničí-li se snímek, není problém z negativu zhotovit nový. Z poškozeného negativu však novou fotografii zhotovíte jen stěží.
Správné zpracování
Kroky vedoucí ke správné archivaci negativů začínají již při jeho zpracování v mokrém procesu – konkrétně při ustalování a vypírání. Pokud si negativy zpracováváme sami, máme tyto procesy pod kontrolou a můžeme tak mít jistotu, že jsme první kroky tolik důležité pro dlouhodobou archivaci nepodcenili. Pokud si necháváme negativy zpracovat ve fotolabu, nezbývá než doufat, že zpracévání negativu proběhlo správně. Pro ty, kteří si zpracovávají negativy doma, je zde pár rad pro správné ustálení a vypírání.
Ustalování má za funkci převést neosvětlený a tedy nevyvolaný halogenid stříbra na snadno rozpustnou sloučeninu, která se na závěr snadno vypere v tekoucí vodě. Máme-li možnost, pro ustálení negativu volíme raději práškový ustalovač než tzv. rychloustalovače kapalné. Neexistuje něco jako částečně nebo více ustálený negativ. Negativ buď ustálený je nebo není. Pokud není, po nějaké době dochází k jeho zežloutnutí a znehodnocení hnědými skvrnami. Ustalování ve vyčerpaném ustalovači rovněž může způsobit různé kazy na negativu již krátce po vytažení z vývojnice. Na negativu se objeví bílé pruhy či fleky. Tyto pruhy lze odstranit pokud negativ znovu ustálíme v čerstvém roztoku ustalovače. Raději ale dbáme na to, aby ustalovače “vyčerpané” nebyly a dodržujeme počet ustálených negativů v pracovním roztoku podle doporučení výrobce.
Čerstvý ustalovač
Chceme li mít jistotu, můžeme volit i menší počet zpracovaných filmů, než uvádí výrobce. Vyčerpanost ustalovače si však můžeme snadno ověřit pomocí jednoduchého testu. Vezmeme si kousek nevyvolaného negativu, na stranu s emulzí nakapeme několik kapek ustalovače a necháme jej působit 2x až 3x déle, než je výrobcem doporučená doba pro ustalování. Poté do ustalovače vložíme celý negativ a změříme, za jak dlouho se stane stejně průhledným jako skvrny po kapkách. Negativ poté ustalujeme 2x delší dobu než je naměřená hodnota, pro jistotu klidně i o něco déle. Délka ustalování vychází v závislosti na vyčerpání ustalovače v délce 2-10 min. Pokud čas pro ustálení vychází delší než deset minut, připravíme si raději roztok nový. Další možností je dvoustupňové ustalování. Nejdříve negativ vložíme do již částečně použitého ustalovače. Po zhruba polovině ustalovací doby jej vyjmeme a vložíme do druhé ustalovací lázně, která je čerstvá. Tím je zaručené dostatečné ustálení. Po nějaké době (asi polovině doporučeného počtu ustálených negativů) první ustalovací lázeň vylijeme a na její místo dáme druhou ustalovací lázeň, kterou zase nahradíme zcela čerstvým ustalovačem.
Otázka minut
Dalším důležitým krokem je vypírání negativů. Účelem vypírání filmů je odstranění ustalovače a komplexních solí stříbra z negativu. Vypírání by mělo probíhat v tekoucí vodě a to nejlépe tak, že voda zároveň odtéká dnem použité nádoby. Další možností je zastrčit hadici do dutého středového trnu, na kterém je umístěna cívka s filmem. Proud vody pak vytéká vrchem a vyplavuje ustalovač, který má jinak vyšší hustotu než voda a proto se drží u dna. Můžeme použít pomůcky jako perlátor nebo Jobo Cascade. Tyto doplňky zajišťují turbulentní proudění vody okolo negativu a tudíž i vyplavování nečistot z jeho blízkosti, které by zde jinak zůstávaly.
Teplota vody by měla odpovídat teplotám lázní při vyvolávání – rozdíly by neměly přesahovat 5°C. Čím je voda chladnější, tím je vypírání pomalejší.. Důležitá je i délka vypírací doby. Ta se u různých výrobců dost liší. Například značka Ilford doporučuje své negativy prát 5 – 10 minut. Agfa zase uvádí 20 minut při teplotě vypírací vody 15 – 20°C, pro teploty kolem 20 – 25°C pak 15 minut.
Uchovávání negativů
Posledním krokem při archivaci negativů je jeho uložení. Negativy se rozhodně nedoporučuje skladovat smotané do ruličky. Takto uskladněný materiál se totiž poškodí a poškrábe nejsnadněji. Ve většině fotolabů automaticky negativy nastříhají a uloží do plastových folií. Takovéto uložení je dostatečné, ale pro větší archív je vhodnější pořídit si speciální obaly, například polypropylénové folie. Jsou dostatečně pevné a na okrajích mají otvory pro založení do šanonu. Obal má velikost listu A4 a do každého z řádků se vejde ústřižek negativu o šesti políčcích Jejich cena nebývá vysoká.
Další z možností jsou obaly z pergamenového papíru. Ty jsou pro archivaci také vhodné, oproti foliím mají ale tu nevýhodu, že mohou negativ při neopatrném vkládání do obalu poškrábat. Rovněž při polití tohoto obalu tekutinou a následném zaschnutí je negativ v něm uložený výrazně znehodnocen. I tyto obaly mají na svém okraji otvory pro uložení do šanonu a každý z řádků místo pro ústřižek o šesti políčcích.
Dalším z možných avšak méně praktických řešení je skladovaní negativů v papírové obálce či přehnutém papírovém listu. Toto uložení by však mělo být bráno pouze jako dočasné či nouzové. I při tomto způsobu uložení totiž velice snadno dojde k mechanickému poškození negativu. Obaly speciálně určené pro skladování fotografických materiálu mají navíc i ošetřené PH, na které je fotografický materiál citlivý.
Sucho a optimální teplota
Negativy by se měly skladovat v suchu a při pokojové teplotě – tak, aby na ně nedopadalo přímé sluneční světlo. Obaly s jednotlivými negativy je také výhodné označit pro případné pozdější vyhledávání a orientaci v nich. Nejlépe fungují například pořadová čísla, popis obsahu negativu, datum vzniku a podobně. Popisu můžeme doplnit i informacemi o světelných podmínkách při expozici, způsobu vyvolávání a použité vývojce. Možností je mnoho a záleží už jen na samotném fotografovi, jaký postup mu vyhovuje a co pro svoji další práci potřebuje uchovat. Při manipulaci s archivovanými negativy rovněž dbáme na to, abychom se dotýkali pouze okrajů. Lidský pot je totiž kyselý a ničí barviva filmů.