Dnešní jméno slavných fotografů s Polaroidem není zas tolik slavné, ale přesto jste o něm pravděpodobně slyšeli – podíváme se na tvorbu Jamieho Livingstona.
Jamie v něčem totiž předběhl dobu. Dnes je díky sociálním sítím běžné, že někoho ani neznáte osobně, ale přesto moc dobře víte, jaký má hudební vkus, co dělá za práci nebo jaký je jeho oblíbený sportovní tým. Všichni kolem vám to totiž prostřednictvím sociálních sítí cpou do tváře a absence tohoto sdílení je v dnešní době dokonce považována za divnou a asociální. Jamie Livingstone sice neměl takové možnosti, jaké máme dnes – narodil se a zemřel ještě před vznikem první sociální sítě – přesto ho ale tahle myšlenka zpřístupnění vlastního života zaujala. A tak posledního března roku 1979 začal s novým projektem – každý den vyfotí jeden polaroid. Výzva, kterou vydržel plnit po 18 let.
Abychom trochu pochopili kontext tohohle projektu, je nutné řici, že Jamie žil v osmdesátých letech v dolní části Manhattanu. Jeho sousedkou byla třeba fotografka Cindy Sherman, známá svými stylizovanými autoportréty do různých postav. Často ho také návstěvoval například i experimentální režisér Warren Sonbert. Celkově se v této době v umění projevovaly silné prvky autobiografického dokumentu a dalo by se říct, že šlo svým způsobem o předzvěst dnešní selfie posedlé doby. Jamie se ale rozhodl naopak nepřikrášlovat svůj vlastní život a zakomponovat do díla jak to dobré, tak i špatné. Zároveň je to z dnešního pohledu už jakási nenávratná a neposkvrněná idea New Yorku, protože se celý projekt odehrává ještě před 11. zářím.
Dejme ale tomu, že o autorovi nic nevíte a náhodou na jeho projekt narazíte. Den za dnem se o něm dozvídáte více věcí a postupně si děláte obrázek o tom, kým vlastně je. To všechno jen pomocí fotografií a bez žádného textu – což opět připomíná například koncept dnešního Instagramu, kdy text přechází zcela do ústraní.
Postupně zjišťujeme, že je Jamie fotograf, hudebník, filmař, cirkusák a že pracuje pro MTV, které teprve začínalo. Poznáváme jeho rodinu, přátele a měnící se přítelkyně. Pokud se ten den udála nějaká zásadní událost, snažil se jí nějak zachytit (jako například vyfocenou televizí se zprávou o smrti Franka Zappy). Některé fotky jsou vtipné, jiné pak intimní nebo zcela abstraktní. To vše v nostalgických barvách polaroidů focených pomocí klasického Polaroidu SX-70, díky nimž nám trochu připadá, jako by některé z jeho vzpomínek byly i naše.
Jamie řekl, že s projektem bude pokračovat dokud nezemře buď on nebo médium, na které fotil. Bohužel v roce 1997 fotky ustaly a ne kvůli smrti média. Zprvu vidíme několik fotek z nemocnice, ty jsou ale prokládány i záběry z běžného života a tak není hned znát, jak vážná situace je. Postupně ale dnů z nemocnice přibývá a pochopíme, že Jamie má rakovinu. Polaroidy zachycují jeho jizvu na hlavě po operaci, ztrátu vlasů kvůli léčbě a jeho přátele, kteří ho podporují v nemocnici a snaží se ho rozveselit tím, že mu hrají na hudební nástroje. Pár týdnů před poslední fotografií vidíme, že Jamie požádal svojí přítelkyni o ruku a následně i jejich svatbu. Úplně poslední polaroid je z 25. října a Jamie je na něm na své nemocniční smrtelné posteli.
Jamie se stal slavným až s příchodem internetu, kdy jeho dva přátele všech 6, 697 polaroidů zdigitalizovali a v chronologickém pořadí seřadili na tomto webu. Ze série chybí asi 20 fotek a to kvůli ztrátě, nepředpokládá se, že by Livingstone vědomě nějaký den vynechal. Všechny pak byly vystaveny v prostorách jeho bývalé vysoké školy, kde zabrali 2×36 metrů na zdi. Nedávno by Jamie oslavil své 61. narozeniny, ke kterým zároveň vyšla 4 kila vážící kniha všech jeho výjimečných fotek.