Tahle otázka jistě vrtá hlavou nejednomu polaroidovému nadšenci. Impossible vzniknul na troskách Polaroidu, ohromné nadnárodní společnosti, která právě na svoji velikost doplatila, protože nedokázala dostatečně rychle reagovat na změny, jež do světa fotky přineslo nové milénium a fotka digitální. Impossible byl naopak malou, mladou společností, která dokázala trendy spíše tvořit než následovat. Teď však sledujeme její pokus přerodit se v onoho obra. Podaří se to?
Impossible Project vznikl roku 2008, přesně ve chvíli, kdy Polaroid uzavíral svoji poslední fungující továrnu na instantní filmy. Jeho vznik iniciovala parta nadšenců a zaměstnanců továrny, kteří se rozhodli vzít osud této technologie do vlastních rukou – za pomocí Floriana Kapsche, známého nadšence a “osvíceného investora” do analogové fotky, se téhle povedené partičce podařilo továrnu koupit. Díky tomu, že technologie Polaroidu vznikla v 70. letech, kdy mělo lidstvo ohromnou hromadu jiných zájmů než je ekologie, však nemohli obnovit výrobu filmů v původním receptu; dnes už zkrátka víme, že jejich chemické složení je extrémně neekologické. Pustili se tedy na nelehkou, možná až nemožně působící cestu (odtud název Impossible Project) a začali vyvíjet film nový.
Netrvalo dlouho a Impossible uspěl. No, uspěl – podařilo se mu vyrobit první film. A tím jeho příběh nabral nové obrátky.
Film to byl z dnešního pohledu naprosto strašný – říkalo se mu barevný, ale ve skutečnosti měl k barevnosti velmi daleko. Odstíny modré a růžové, minimální kontrast… kdo si na tyto pionýrské časy vzpomene, musí se pousmát. Fotit s těmito filmy (nazývaními First Flush) byl skutečně kumšt. Druhá verze (Push!) byla podstatně lepší, ale pořád se přes veškerou snahu opravdu nedal nazývat filmem barevným.
Tím ale nechci Impossible snižovat, ba naopak – netrvalo totiž dlouho a jejich píle a snaha nás dovedla do momentu, kdy už přestal název “Impossible” dávat smysl. Každá nová verze filmu byla totiž o tolik lepší, že nad tím zůstaval rozum stát. Během necelých sedmi let se Impossible podařilo přijít s filmem, který už byl opravdu úplně skvělý.
A naopak – přinesl něco, co starému Polaroidu chybělo. Když totiž Edwin Land v 70. letech představil slavnou SX-70, jeho cílem nebylo ani tak přinést kreativní nástroj pro skvělé fotografy, jako spíše univerzální foťák, se kterým dokáže fotit naprosto kdokoliv. Foťák, na kterém stačí zmáčknout spoušť, aby vám vyjela technicky dokonalá fotka během dvou minut. Impossible se (možná nechtěně, jen díky tomu, že jejich film nebyl technicky tak dokonalý) však podařilo instantní fotce dodat druhý rozměr, jakousi magii nevyzpytatelnosti. Z Polaroidu se díky Impossible stalo mnohem zajímavější médium pro tak trochu alternativní fotografy, kteří se vyžívali v nedokonalosti a nevyzpytatelnosti nového filmu. Edwin Land se možná otáčel v hrobě, protože se jeho dokonalý vynález, ke kterému celý život směřoval, najednou vydal úplně opačnou cestou. Jenže Impossible byl zkrátka ve správný čas na správném místě. Lomografie nás naučila hledat krásu v nedokonalosti, digitální fotka nás začala nudit a po papírové se nám začalo stýskat. Popularita Polaroidu strmě stoupala – a na vrchol jsme se dostali právě teď.
Jak to v roce 2008 vypadalo, že Polaroid definitivně skončil spolu s érou analogové a instantní fotky, dnes je všechno jinak. Díky Impossible tahle technologie přečkala temné časy, kdy jsme byli pohlceni možnostmi digitální fotky, a vrátila se v plné síle.
To, že se Impossible přerodil v Polaroid Originals, tak symbolizuje konec jedné éry. Jakobychom už definitivně mohli říct, že Impossible splnil svůj cíl. Zachránil tohle médium, analogovou a papírovou fotku, dokázal, že to není nemožné a celou tuhle technologii postavil zpět na nohy. Tím jakoby jeho cesta skončila – koneckonců to bylo přece cílem těch chlapíků, kteří v roce 2008 továrnu koupili.
Nyní štafetu přebírá opět Polaroid – a ač to zní, jakoby se k moci zase dostali ti byznysmeni z devadesátých let, kteří svojí neschopností polaroidovou fotku málem zabili, opak je pravdou. U pásu, v laboratoři i v kanceláři zůstavají ti samí pionýři, kteří přivedli k životu filmy First Flush nebo Push; jenom si převlékli kombinézy, přibrali do týmu odborníky na marketing a především investory, kteří teď jejim pokusům kryjí záda. Je to snad špatně? Ani trochu!
Díky tomu si totiž můžeme být jisti, že tohle médium už svou “dobu temna” skutečně přečkalo a znova se dostalo do popředí. Díky tomu víme i to, že se můžeme těšit na hromadu nových a zdokonalených filmů, foťáků i příslušenství. O osud instantní fotky se už zkrátka bát nemusíme, protože jsme ji společně svým nadšením, focením (a utrácením nemalých peněz za filmy) udrželi při životě, až její popularita opět stoupá jako kdysi, když jsme byli malí.
Bude se nám po Impossible jistě stýskat – byla to jízda, být u toho a celou tou cestu si s touhle partičkou projít. Jsem hrozně rád, že jsme si mohli na vlastní kůži vyzoušet, jak těžká a komplikovaná tahle cesta k “nemožnému” znovuzrození instantní fotografie byla. Dnešní polaroidoví nadšenci nám to můžou jenom tiše závidět.