Už jedenáct let odpovídám na otázku přátel “Kde strávíš léto?”, že v Třeboni. “Vždyť je to tam samej komár!”, slýchám pak nejčastěji. To sice ano, ale o tom až později. Protože být v létě v Třeboni, a navíc s foťákem, je prostě fajn.
Městečko s necelými devíti tisíci obyvateli na jihu Čech se může pochlubit hned několika působivými fakty. Místní pivovar Regent se rokem založení 1379 řadí mezi nejstarší pivovary na světě. Zdejší zámek je pátým největším areálem tohoto typu v Česku. Okolní krajina je zapsána v UNESCO jako biosférická rezervace, a také se zde nachází největší rybářství v Evropě. Skoro všude můžete ochutnat gastronomickou specialitu – kapří hranolky. Že jde o opravdovou pochoutku, můžu potvrdit, a to už něco znamená, vzhledem k tomu, že já sním kapra jen na Vánoce, a to taky jen proto, že jinak by mě nepustili ke stromečku.
Než se pustím do současnosti, dejme si ještě trochu historie. Město zažilo největší rozmach v 16. a na počátku 17. století za vlády posledních dvou Rožmberků, bratří Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Pak ale Rožmerkové vymřeli, město bylo zachváceno několika zhoubnými požáry a šťastné období skončilo. Dalších nepříjemností zažila Třeboň ještě hodně, ale to přeskočíme. Roku 1660 se stali novými vlastníky třeboňského panství Schwarzenbergové, v jejichž držení pak zůstalo až do dvacátého století. V roce 1960 město obdrželo lázeňský statut. V Třeboni jsou hojně navštěvované slatinné lázně, městu se proto daří a své návštěvníky si hýčká. A jaké jsou další důvody, proč toto město navštívit?
Třeba proto, že se zde v létě koná několik festivalů. Třeboňský divadelní festival, kde hostují soubory z celé republiky. Multižánrový hudební rodinný festival Okolo Třeboně. Pro milovníky klasické hudby pak mezinárodní hudební festival Třeboňská nocturna. Já jsem v jeho rámci viděl před lety zpívat na náměstí českou operní mega star Gabrielu Beňačkovou. Lilo jako z konve, ale náměstí zůstalo plné.
Třeboňsko je taky cykloturistický ráj. Rovinatá krajina, naučné stezky a kvalitní síť značených cyklistických tras. Co víc si přát? Pro mě bylo pohodlnější sjíždět zdejší kraj na koloběžce, protože jsem každou chvíli viděl něco, kvůli čemu stálo za to zastavit a vytáhnout z baťohu fotoaparát. Z koloběžky nemusíte sesedat, takže to bylo tak nějak rychlejší a pohodlnější.
Jestli do Třeboně vyrazíte, nesmíte vynechat krásnou stavbu Schwarzenberské hrobky, kde je uloženo 26 rakví. Docela bizarní jsou tři desky, na kterých jsou vyryty texty smutečních telegramů, jež sem poslal císař František Josef. To mi připomíná ještě domek Josefa Kajetána Tyla, který mu při jeho poslední návštěvě Třeboně místní pronajali, a kam se taky můžete podívat. A propos, Tyl je ten chlapík, který napsal slova k pozdější české hymně. Živil početnou rodinu a proto se snažil zavděčit se úřadům oslavnými texty na mocnáře. V roce 1853 například napsal oslavné díkuvzdání za nezdařený atentát na Františka Josefa I., kterému Cimrmani přezdívají Franta Pepa Jednička.
V Třeboni najdete taky největší rybník nejen v České republice, ale i na celém světě (za předpokladu určité definice rybníku) s objem 6,2 mil. m³. Já jsem se pohyboval nejvíce kolem rybníka Svět, který je zajímavý aspoň tím, že jím prochází 49. rovnoběžka severní šířky.
No, a jak je to s těmi komáry? Ti jsou věční a k Třeboňsku vždycky patřili. Stačí se do přírody i do hospody (chcete-li sedět venku) postříkat repelentem a neotvírat večer okna, když svítíte. A kdyby vás nějaká krvežíznivá potvora (ano, krev sají pouze samičky komára) přece jen kousla, stačí v prstech rozemnout lístek jitrocele a potřít. To je doporučený trik místních a jitrocel tady roste všude, pokud jej ovšem poznáte.
Foceno na Polaroid SLR 680 a Fuji Fotorama FP-1.