Produkt byl přidán do košíku
Produkt byl odebrán z košíku
Objednávka se odesílá, buďte trpěliví.

Kyanotypie: exponování bez temné komory

V tomto článku se budu věnovat jedné z fotografických technik zvané kyanotypie. Z historických postupů patří k těm jednodušším a poskytujícím poměrně velké možnosti. Lze ji použít jak pro kopírování klasických negativů, tak i pro fotogramy. Byla objevena Johnem Herschelem v roce 1842, tedy pouhé tři roky po ohlášení vynálezu fotografie. Tuto techniku v roce 1843 použila fotografka Anna Atkinsová k první fotograficky ilustrované knize.

Jak kyanotypie funguje? 

Kyanotypie vzniká tak, že na námi zvolený papír naneseme emulzi citlivou na denní světlo. Složení této emulze je popsáno níže. Po jejím zaschnutí na emulzi položíme vhodný negativ, který zatížíme průhledným a čistým sklem a poté provedeme expozici. Výhodou této techniky je to, že při jejím zhotovování nepotřebujeme temnou komoru. Pro expozici používáme běžné denní světlo. Tato technika je charakteristická svoji modrou barvou a tahy štětce na okrajích fotografie, které jsou způsobeny  nanášením emulze na povrch použitého papíru.

Kyanotypie funguje díky citlivosti železitých solí na světlo – emulze obsahuje citran železitoamonný a hexakyanoželezitan draselný. Součástí denního světla je UV záření, které způsobuje částečnou redukci železitých iontů v těchto sloučeninách na ionty železnaté. Tím vznikají ony charakteristické modré odstíny, například tzv. Berlínská  a Turnbullova modř. Obě tato barviva jsou jasně modrá a výsledný obraz je tvořen jejich směsí v různém poměru. Barviva jsou to navíc velmi stálá a výsledná kyanotypie je tedy značně trvanlivá – její trvanlivost předčí i klasické fotografie. Původní kyanotypie, vytvořené J.Herschelem, dokonce vypadají, jako by byly zhotoveny teprve včera.

Kyanotypie se však nesmí skladovat na světle. V tom případě dochází k vyblednutí modré barvy. Tento proces lze ovšem vrátit zpět – tím, že kyanotypii uložíme na několik týdnů do tmy. Původní modř se tak skoro úplně obnoví. S větší opatrnosít už však musíme přistupovat k volbě materiálu pro uložení kyanotypií. Špatně na ně totiž působí alkalické prostředí, což je prostředí s pH nad 7,5. V takovém prostředí se kyanotypický obraz rozloží. K uložení se rovněž nesmí používat papíry označované přívlastkem “s alkalickou rezervou“.

Recept:

Základní roztoky pro kyanotypii je možné si zakoupit. Bohužel však bývají k dostání většinou pouze v zahraničí a tak je nutné jejich objednání přes eshop. Jejich výsledná cena se tímto prodražuje o poštovné. Další možností je namíchat si své vlastní roztoky.

Při zhotovování základních roztoků je lepší použít vodu destilovanou. Ta z vodovodu totiž může obsahovat více železa. Železo pak při zcitlivováni papíru vytvoří šmouhy. Citran železitoamonný je k sehnání jak v hnědé, tak i zelené barvě. Pro fotografické účely je vhodnější zelený, protože je vůči světlu citlivější. Co se týče trvanlivosti, základní roztok B skladovaný v uzavřené hnědé lahvičce je trvanlivý neomezeně. Základní roztok A je naopak, i v uzavřené hnědé lahvičce, trvanlivý s omezením. Po pár týdnech se totiž na hladině vytvoří plíseň. Pokud ji však opatrně odstraníme, roztok dále pracuje beze změny. Pracovní roztok je dobré připravovat až následující den, protože základní roztok je potřeba po namíchání pár hodin nechat odstát.

Hotový pracovní roztok vydrží namíchaný asi týden. Teď už k samotnému receptu pro namíchaní. Ideální teplota vody k přípravě roztoků je 25°C.

Roztok A:

100 ml vody

25 g citranu železitoamonného

Roztok B:

100 ml vody

10 g hexakyanoželezitanu draselného

Papír:

Pro první pokusy, kdy si budeme chtít techniku “osahat” a vyzkoušet, můžeme použít jakýkoliv papír, který máme k dispozici. Pro větší či výstavní kvalitu je však papír potřeba vybírat pečlivěji. Papíry určené pro výtvarné potřeby často obsahují alkalické látky, aby neutralizovaly zbytkovou kyselost papíru. Již jsem zmínil, že alkalické prostředí na kyanotypie působí negativně. Na těchto papírech proto budou mít kratší trvanlivost.

Levnější papíry, které jsou určené pro kopírování či balení, alkalické látky neobsahují. Mohou však obsahovat různé nečistoty, které již po zhotovení kyanotypie vytváří nehezký obraz. Nejvhodnější jsou papíry s neutrálním pH a bez nečistot. Jsou vyrobeny z bavlny nebo hadrů. Použitý papír by měl být rovněž dostatečně klížený, aby se nanášený roztok nevsakoval příliš rychle. Pokud je klížený málo, nanášený roztok se vsakuje příliš rychle a je potřeba jej použít více. Rovněž se z něj při vyvolávání barva snadno vymývá. Roztok můžeme navíc nanášet i na jiné povrchy, než je papír. Například nanesením na textil si můžeme zhotovit vlastní originální tričko.

Nanášení roztoku na papír:

Roztok na papír nanášíme měkkým štětcem. Protože je roztok citlivý na železo, nesmí být štětiny na štětci upevněny v kovovém držátku. Jakým způsobem roztok na papír naneseme, záleží čistě na nás. Můžeme vytvářet fotografie nejrůznějších tvarů – klasické, kulaté, oválné – fantazii se meze nekladou. U některých papírů je vhodné nanést dvě vrstvy roztoku. V tom případě nanášíme vrstvy slabé a druhou vrstvu nanášíme až po úplném zaschnutí té první. Roztoky nanášíme při slabém světle obyčejné žárovky. Papír s nanesenou citlivou vrstvou vydrží několik hodin až několik dní. To se odvíjí hlavně podle atmosférických podmínek. Nejvíce škodí vlhkost. Rovněž je důležité roztok nenanášet na denním světle.

Expozice:

Kyanotypie je na expozici na denním světle poměrně citlivá. Na přímém letním slunci expozice trvá několik minut, je-li použit normálně krytý negativ. Správnou či dostatečnou expozici poznáme podle toho, že krátce po expozici budou světla olivově šedohnědá, střední tony budou šedavě modré, stíny bleděmodré. Ve stínech však může dojít k jevu částečné solarizace, je tedy možné, že zde budou tóny převrácené.

Papír s negativem před expozicí zatížíme průhledným sklem bez nečistot. Během expozice se negativ nesmí pohnout. Dostatečné zatížení a těsný kontakt negativu s papírem by mělo zajistit sklo o tloušťce alespoň 5 milimetrů. Expozici ukončujeme podle hustoty nejvyšších jasů. Jelikož následným zpracováním při vyvolávání dojde k zeslabení světel, expozici přerušujeme až v momentě, kdy jsou světla tmavší, než je chceme ve výsledku mít. Výsledná fotografie tedy po expozici působí značně přeexponovaně.

Určitě se vyplatí nejdříve provést proužkovou zkoušku na kousek stejného papíru, zcitlivěného stejným způsobem. Výsledný čas si poznamenáme na testovací proužek i na výslednou fotografii, pro případ, že si později budeme chtít provést kopie další. Expozici papíru je samozřejmě nejlepší provádět na přímém slunci, ale lze ji provést i při zatažené obloze. V tom případě ale musíme počítat s tím, že potřebná expozice se prodlouží. Totéž platí i pro rozdíly ve slunečním svitu v zimě a létě. Pokud nechcete být odkázáni na přírodní zdroj světla, které bývá proměnlivé, můžete expozici provádět pomocí UV žárovky. Výhodou je stabilita tohoto světelného zdroje a tím i opakovatelnost výsledků. Je však nutné dávat při expozici velký pozor, abyste tímto světlem nebyli sami ozařováni! Nejlépe uděláte, když si zhotovíte “expoziční bedýnku”, ve které bude upevněna UV žárovka a do které budete pod žárovku vkládat fotografie připravené k osvitu.

Zpracování:

Fotografii zpracováváme v obyčejné vodě s normální teplotou, kdy se odplavují neexponovaná místa. Do vody raději přidáme zhruba jednu lžičku kyseliny citronové, kvůli citlivosti fotografie na alkalické prostředí. Ve vodě fotografii zpracováváme 10 až  20 minut – raději déle než příliš krátce. Vodu během této doby vyměníme alespoň pětkrát. Během vypírání se odstraňují železité soli a proto je třeba vypírat důkladně – zybtky solí by mohli znečistit světlá místa. Vypraná a ještě vlhká fotografie má bledou barvu. Konečnou a správnou hustotu má až po vysušení, někdy však až po pár dnech. Fotografie sušíme klasicky zavěšené. Pokud jsme použili papíry křehčí, raději je sušíme položené na plátně.

Protože modrá barva, která je pro kyanotypii typická, není vhodná pro všechny motivy, můžeme výslednou fotografii tónovat za pomocí silného černého čaje či instantní kávy. Tím se modrá barva změní na modrozelenou a bílá barva papíru na žlutou. Fotografie tímto získá příjemnější vzhled.

Na závěr ještě něco málo k negativům. Protože v dnešní době již málokdo fotografuje na velký formát, který se k historickým technikám používá nejčastěji, můžeme si negativ potřebné velikosti zhotovit digitální cestou. Nejdříve si vybereme vhodný motiv, ať už digitální či z naskenovaného negativu. V programu na úpravu fotek poté fotografii invertujeme do negativu, upravíme na potřebnou denzitu a vytiskneme na průhlednou folii. Takto zhotovený negativ můžeme použít namísto klasického.

 

Odeslat odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude publikována. Povinné položky jsou označeny *